Profi Medicína

Farmakoterapie syndromu hyperaktivního měchýře

Syndrom hyperaktivního močového měchýře je časté onemocnění v urologické praxi, vyskytuje se v každé věkové kategorii u obou pohlaví, včetně dětí. Charakterizují ho epizody silného nucení na močení (urgence), vysoká frekvence močení, nykturie a u větší části pacientů i urgentní inkontinence. Tato diagnóza má často negativní vliv na společenský, psychický, profesní i sexuální život pacienta. V následujícím textu jsou podrobně popsány informace týkající se současné farmakoterapie a novinek v léčbě tohoto onemocnění.

Léčba imunitně podmíněné trombotické trombocytopenické purpury

Trombotická trombocytopenická purpura je vzácné onemocnění charakterizované přítomností mikroangiopatické hemolytické anémie, trombocytopenie a ischemického postižení cílových orgánů. Pokud není onemocnění včas rozpoznáno a léčeno, je spojeno s vysokou mortalitou. V léčbě volíme kombinaci výměnné plazmaferézy, imunosupresivní terapie a kaplacizumabu.

Blokátory receptoru 1 pro angiotenzin II (AIIA) – sartany v léčbě hypertenze

Podle klasických představ všechny účinky angiotenzinu II na cílové tkáně vznikaly působením na jediný typ receptoru. Situace se změnila v 80. letech, kdy byla na trh uvedena řada vysoce specifických ligandů pro receptory angiotenzinu II, pomocí kterých se podařilo identifikovat dva hlavní typy receptorů pro angiotenzin II (AT1 a AT2). Homologie se z molekulárního hlediska pohybuje pouze kolem 32–34 %.

Novinky v léčbě hereditárního angioedému

Hereditární angioedém je vzácné dědičné onemocnění, které se projevuje rekurentními otoky v různých lokalitách. Nejčastější příčinou je deficit C1 inhibitoru, jehož nedostatečná funkce vede k nadprodukci bradykininu. Léčba hereditárního angioedému s deficitem C1 inhibitoru vyžaduje specifickou terapii, která se v posledních letech rozšířila o řadu nových preparátů.

Současné možnosti léčby bronchiálního astmatu

Je nesporné, že se léčba astmatu v posledních letech zlepšila. Změnil se přístup v léčbě lehkého astmatu a současně máme řadu nových účinných biologických léčiv na těžké astma. Základem léčby je stále protizánětlivá terapie inhalačními kortikosteroidy. Předpokladem úspěchu je zvládnutí správné inhalační techniky a komplexní režimová opatření. V článku se zabýváme především dostupnou farmakoterapií.

Léčba kašle a její zásady

Kašel je primárně obranný reflex, který slouží k tomu, abychom nevdechli pevné a tekuté části potravy. Receptory pro kašel jsou v dýchacím ústrojí v oblasti hrtanu, průdušnice, větvení na pravý a levý hlavní bronchus i na pleuře. Receptory pro kašel jsou však i mimo dýchací ústrojí, například v zevním zvukovodu, na jícnu, žaludku, bránici nebo na perikardu. Kromě toho, že kašel je obranným reflexem, je to i velmi častý symptom nemoci. Většina pacientů s krátkodobým akutním kašlem má virový zánět horních a dolních cest dýchacích. Diagnostika v tomto případě spočívá pouze v anamnéze, případně provedení skiagramu hrudníku pro vyloučení atypické pneumonie.

Onasemnogen abeparvovek – genová léčba spinální svalové atrofie

Neuromuskulární poruchy, které se v novorozeneckém období projevují hypotonií a slabostí, mohou být způsobeny řadou stavů, které postihují centrální nervový systém, periferní nervový systém nebo kosterní svalstvo. Spinální svalová atrofie (SMA) je charakterizována degenerací motoneuronů předních rohů míšních a motorických jader v dolním mozkovém kmeni, což vede k progresivní svalové slabosti a atrofii. Léčba SMA až donedávna byla výhradně podpůrná a symptomatická, avšak nyní máme k dispozici nové chorobu modifikující přístupy s nusinersenem či risdiplamanem, a dokonce i genovou léčbu reprezentovanou onasemnogenem abeparvovekem.

Hybridní uzavřené okruhy

Nejnovější vývoj v léčbě diabetu 1. typu (DM1) představuje automatizace výdeje inzulinu na základě algoritmů aktivně reagujících na změnu hladiny glukózy na senzoru. Tato léčebná modalita dokáže u většiny pacientů s DM1 bezpečně a efektivně zvýšit čas strávený v cílovém rozmezí glykemií bez zvýšení pacientovy subjektivní zátěže nemocí. Limitací současných systémů je přetrvávající potřeba pacientem iniciovaných bolusů pro efektivní kompenzaci příjmu sacharidů z jídla.

Pacient s kolísajícími glykemiemi

Pacienti s diabetem 1. typu mohou trpět tzv. labilitou glykemií. Jedná se o stav, kdy glykemie u pacienta nevysvětlitelně kolísají. Takoví pacienti často trpí hypoglykemiemi a epizodami hyperglykemií, které narušují jejich normální život a mohou je ohrožovat i na životě. Příčiny lability diabetu jsou často neznámé, nicméně u některých pacientů jsou způsobeny vnějšími faktory, které je možné ovlivnit. Nové moderní inzuliny pomáhají pacientům s labilním typem diabetu glykemie lépe zvládat. Formou kazuistiky uvádíme jeden z možných přístupů.

Využití slabých opioidů k léčbě bolesti v revmatologii

Léčba bolesti v revmatologii je často obtížnou výzvou. V současné době pozorujeme snahu o maximální využití potenciálu stávajících analgetik pomocí jejich kombinací. Využití léčiv z různých tříd se vzájemně se doplňujícími mechanizmy účinku poskytuje lepší možnost účinné analgezie při snížených dávkách jednotlivých látek. Vhodné je použití fixní kombinace tramadolu nebo kodeinu s paracetamolem či nově tramadolu a dexketoprofenu.