Sekundární prevence ischemické cévní mozkové příhody

Primární prevence je určena pro rizikové pacienty, kteří mozkovou příhodu dosud neprodělali, zatímco sekundární prevence je poskytována pacientům po prodělané ischemické cévní mozkové příhody (iCMP) nebo tranzitorní ischemické atace a zahajujeme ji co nejdříve, již v průběhu úvodní hospitalizace v iktovém centru. Řídíme se přitom podle aktuálních odborných doporučení. V následujícím textu uvádíme přehled léčebných postupů v sekundární prevenci iCMP doporučených na základě současných vědeckých poznatků. Je prokázáno, že včas zahájená a správně vedená sekundární prevence může snížit počet recidiv iCMP o třetinu až polovinu.

Anémie a léčba železem v graviditě

Cílem sdělení je poukázat na výskyt anémie u těhotných žen se zaměřením na způsob její léčby. V České republice je zavedeno preventivní sledování těhotných spolu s řadou doporučených postupů léčby možných komplikací provázejících graviditu a porod. Mezi ně patří i zjištění a léčba anémie v graviditě. Anémie ovlivňuje nejen zdravotní stav matky, ale i novorozence. Fetoplacentární jednotka představuje velké nároky pro přísun kyslíku a vyvíjející se plod a po porodu novorozenec a kojenec je zcela závislý na přísunu železa od matky. To vše může v případě sideropenie u matky vést k dlouhodobým zdravotním důsledkům pro dítě.

Farmakologická léčba erektilní dysfunkce

Erektilní dysfunkce je jakýmsi barometrem mužského zdraví. Kauzální léčba je možná jen v případě identifikace reverzibilních faktorů. Důležitá je také kompenzace přidružených nemocí a správná životospráva. Řešení pomocí farmakologických přípravků je v podstatě jen symptomatické. V ČR je pacientům k dispozici perorální léčba inhibitory fosfodiesterázy 5 a případně intrakavernózní aplikace prostaglandinu. 

Současná léčba maligního melanomu – imunoterapie

V posledním desetiletí byl zaznamenán významný pokrok v terapii maligního melanomu, zejména díky integraci imunoterapie do léčebných algoritmů. Tento pokrok se projevuje jak v adjuvantní, tak v paliativní sféře a je úzce spojen s objevováním klíčových molekulárních struktur, které regulují imunitní odpověď. Současně vynikají monoklonální protilátky cílící na CTLA-4 (ipilimumab) a PD-1 (nivolumab, pembrolizumab), zatímco v terapii metastatického onemocnění se prosazuje nově relatlimab, inhibující LAG-3.

Systémové vaskulitidy

Vaskulitidy se zpravidla dělí podle velikosti postižených cév na vaskulitidy velkých, středních a malých cév. Diagnostika se opírá o klinický obraz, laboratorní a histologické nálezy, včetně zobrazovacích metod a vyžaduje nezbytnou mezioborovou spolupráci. Nové poznatky o patogenezi vaskulitid přispěly k využití moderních terapeutických postupů, včetně biologické terapie. V tomto přehledovém sdělení se zaměřujeme na problematiku vybraných primárních vaskulitid, konkrétně na obrovskobuněčnou arteriitidu, polyarteritis nodosa a vaskulitidy asociované s protilátkami proti cytoplazmě neutrofilních leukocytů.

Terapie JAK inhibitory v revmatologii

Cílená terapie malými molekulami, která inhibuje proteiny Janusovy kinázy (JAK), je účinná možnost léčby autoimunitních a revmatických onemocnění, zejména u revmatoidní artritidy, spondyloartritidy, psoriázy, atopické dermatitidy či zánětlivých střevních onemocnění. Využití jednotlivých JAK závisí na jejich selektivních interakcích s konkrétními cytokinovými receptory.

Cesta pacientky s ovariálním karcinomem

Karcinom vaječníků je závažným problémem v gynekologické onkologii celosvětově, přičemž dualistická teorie jeho vzniku naznačuje, že nejde o jednu entitu, ale o různá onemocnění s odlišným původem vzniku, charakteristikami, chováním a prognózou. Toto onemocnění je v 75–80 % diagnostikováno v pokročilém stadiu kvůli „tichému“ průběhu, což vysvětluje vysokou úmrtnost. Výzkum a pokroky v léčbě přinášejí pokles výskytu a úmrtnosti, přičemž screening a efektivní strategie pro ranou detekci zůstávají klíčovými výzvami.

Axiální spondyloatritidy – aktuální klasifikační kritéria a léčebné přístupy

Axiální spondyloatritidy (axSpA) jsou chronická zánětlivá onemocnění, která typicky postihují axiální skelet (spondylitida), SI klouby (sakroileitida) a dále periferní klouby (artritidy) a další struktury – enteze (entezitida), daktylitida. Extraskeletální manifestace zahrnují akutní přední uveitidy, psoriázu a idiopatické střevní záněty. Společným znakem SpA je také nepřítomnost revmatoidních faktorů, různě silně vyjádřená přítomnost antigenu HLA-B27, familiární výskyt a vztah k infekci, který je jasný zejména u reaktivních artritid.