Autor této publikace ví, o čem píše. Skoro padesát let pracuje den, co den v oborech, které vyžadují duševní svěžest a koncentraci. Za celou dobu své psychiatrické praxe sám pocítil před léty problém, se kterým za ním přichází jeho pacienti. Syndrom vyhoření.
Říká se, že zkušenost je nepřenosná. Můžeme předat informaci, můžeme darovat věc, ovšem prožitá zkušenost je navždy majetkem každého z nás.
Medicinské obory znají tři pojmy. Prevenci, diagnostiku a terapii. Kněz a psychiatr Max Kašparů v této publikaci tedy nepředává zkušenost, ale doporučení, jak syndromu vyhoření částečně předejít. Částečně, protože recept na stoprocentní ochranu neexistuje.
Jedná se tedy o preventivní čtení.
Syndrom vyhoření
Také syndrom vyhasnutí, vyhaslosti, vyprahlosti, angl. „burnout“ byl poprvé popsán v roce 1974 H. Freudenbergerem v článku „Staff burnout“ v časopise Journal of Social Issues.
Existují různé definice, například ztráta profesionálního zájmu nebo osobního zaujetí u příslušníka pomáhajících profesí nebo vyhoření jako výsledek procesu, v němž lidé velice intenzívně zaujatí určitým úkolem nebo ideou ztrácejí své nadšení, které se shodují v určitých bodech:
Jedná se o psychický stav – prožitek vyčerpání.
Vyskytuje se zvláště u profesí obsahujících práci s lidmi nebo alespoň kontakt s lidmi a závislost na jejich hodnocení.
Tvoří ho řada příznaků (symptomů), především v oblasti psychické, částečně i fyzické a sociální.
Klíčovou složkou syndromu je emoční vyčerpanost, pocit opotřebení, často i celková únava a kognitivní vyčerpání (poruchy paměti, pozornosti, koncentrace, rychlosti zpracování informací, pohotovost, exekutivní funkce včetně emocionální seberegulace, řeči, schopnosti vyjadřování a porozumění, poruchy prostorové orientace.)
Všechny hlavní složky syndromu vyhoření vycházejí z chronického stresu.
Koncem května 2019 kodifikovala Světová zdravotnická organizace syndrom vyhoření v Mezinárodní klasifikaci nemocí, a tím jej zařadila mezi nemoci.
Nejpodstatnějším znakem je posledně zmiňovaný chronický stres vycházející z pracovní činnosti, který může být doprovázen další zátěží z osobního života, sociálního i fyzikálního okolí atd.
Profese je charakteristická vysokými nároky na výkon, bez možnosti delší úlevy a závažnými následky v případě omylu. Výkon takové práce bývá spojen s velkou odpovědností a nasazením, někdy s pociťováním „poslání“ profese.
Vyhoření je tedy důsledek nerovnováhy mezi profesním očekáváním a profesní realitou, mezi ideály a skutečností.
Anatomie šestistěnu
Posaď se s touto knížkou pohodlně do křesla, nejlépe čelem k oknu a ve vzpomínkách se vrať do základní školy. Tam jsi se v matematice učil, že krychle nebo kvádr mají šest stěn a dvanáct hran.
Ve fyzice jsi se dozvěděl cosi o takzvané únavě materiálu. Představ si, že mezi vrcholy dvou postavených zdí položíš dlouhou dřevěnou lať. Určitou dobu bude lať rovná. Po nějaké době můžeš vidět, že se mírně prohnula. Došlo k postupné únavě materiálu. Pokud uprostřed ní zavěsíš závaží, dojde k jejímu ještě rychlejšímu prohnutí. Čím na ní bude závaží těžší a doba jeho závěsu delší, o to více a rychleji se prohne.
Podobně je tomu i s lidskou psychikou. Čím déle na ni působí břemeno, v tomto případě delší a těžší trvání stresu, tím rychleji dojde k jejímu „prohnutí.“
Stres přichází nejen z prostředí pracovního, ale i společenského nebo rodinného. Pokud budeš pracovat v takzvaných pomáhajících profesích, bude ono závaží těžší než v oblastech, kde je méně stresu. Pomáhající profese je taková profese, jejímž hlavním posláním je pomáhat lidem, kteří se touto pomocí stávají klienty. Se svým klientem navazuje pomáhající člověk vztah, navzájem se pak oba ovlivňují. Pomáhající profese je práce, která stojí pracovníka velké množství energie, a navíc ještě nebývá příliš dobře placena. Mezi pomáhající pracovníky patří psychologové, sociální pracovníci, zdravotníci, pedagogové, pečovatelé, kněží nebo tlumočníci znakového jazyka.
Každý z uvedených byl na začátku své profesní kariery zapálen. Učitel hořel pro své žáky, lékař pro své pacienty. Postupem času docházelo k vyhoření a učitel už dělal jen minimálně nutnou práci, nic navíc, nic, coby bylo mimo osnovy a co by jeho žáky obohatilo. Příprava na vyučování, cesta do školy a další povinnosti jsou mu břemenem. Školu, žáky ani kolegy nechce ani vidět.
Vyhořelého lékaře pacienti otravují, ráno jde do ordinace s nechutí, nejraději vidí prázdnou čekárnu a na všechny choroby dává jen Acylpyrin a černou mast.
A nyní se ze školních lavic vrať do svého křesla otočeného směrem k oknu a rozhlédni se po místnosti, která má šest stěn.
Čtyři vertikální – přední, zadní, vpravo, vlevo. A dvě horizontální – plochy podlahy a stropu.
Pokud ve své místnosti zapálíš ve stojanu na podlaze svíci, okna i dveře budou zavřené a nikdo v ní nebude, máš jistotu, že svíce bude v klidu hořet. Zmizí-li z nějakého důvodu jedna stěna, je plamen svíce v ohrožení. Zmizí-li stěny dvě, nebezpečí se silně zvětší, protože v prostoru nastane průvan.
Srovnáme-li se sami s onou svící, potřebujeme k trvalému hoření všech šest pevných ploch.
Které to jsou?
Přední stěna
Tou je tvoje budoucnost. Výhled z tvého okna.
Ten, kdo ztratil naději, kdo už před sebou nic nevidí, kdo sám sobě tvrdí, že v jeho životě už nic nemá smysl, to je člověk, který si pomalu bourá přední stěnu.
Měj plány. Nemusí být nijak velké ani dalekosáhlé, stačí i ty drobné, které můžeš uskutečnit už zítra.
Mladý člověk by měl mít plány ve větším časovém horizontu, starý člověk by se měl těšit na zítřejší setkání s přáteli, těšit se na ranní procházku, těšit se na novou, darovanou knížku, těšit se na zítřejší oběd nebo oblíbený televizní film. Těš se, že si něco drobného koupíš, jen maličkost, která ti udělá radost a nebo čím ji ty uděláš někomu jinému.
Doporučení: Neustále plánuj a na něco se těš!
Zadní stěna
Pokud jsi ve svém křesle opřený, opíráš se dozadu. Máš doslova krytá záda. Ve svém životě máme mít někoho, o koho se můžeme opřít, kdo nám doslova „kryje záda.“
Pro manželku by to měl být její muž, pro děti jejich rodiče, pro zaměstnance jejich vedoucí nebo ředitel, pro kamaráda jeho přátelé. Člověk s negativními vlastnostmi si těžko zadní stěnu postaví.
Tuto životní jistotu si ovšem musíme budovat. Nepřichází sama od sebe a nenabízí se. Pevná zadní stěna je velmi často věcí letité práce na dobrých mezilidských vztazích.
Otočit se v těžké chvíli a nikoho za sebou nevidět, to je v životě další stres.
Doporučení: Nečekej! Začni si budovat a upevňovat zadní stěnu už dnes!
Levá stěna
Pokud máš srdce na pravém místě, máš ho vlevo. Proto je tvému srdci blízká stěna, které můžeš říkat „život pro někoho“, na rozdíl od pravé stěny, kterou si v dalším textu nazveme „život s někým.“
Těmi „pro někoho“ jsou členové tvé rodiny. Stabilní manželství a kvalitní rodičovství – muž, žena a děti – jsou jednou z nejdůležitějších hodnot lidského života. Těšíme-li se odkudkoli domů, je to známkou, že je nám tam dobře. A to je pevná levá stěna.
Máme-li v rodině pohodu, žijeme jeden pro druhého a stojíme jeden za druhým, naše svíce mají ochráněný plamen.
Doporučení: Chraň si svoje manželství a rodinu jako oko v hlavě!
Pravá stěna
aneb „život s někým“. Tato oblast se týká naší práce. Spíše spolupráce.
Velmi negativní dopad na lidskou psychiku a kvalitu prožívání může mít profesní obor, kde pracuje více lidí pohromadě, a kde stačí v týmu jeden, který ti z práce udělá peklo. Můj strýc říkával: „S každým se dá vyjít, s někým musíš vyběhnout.“ Co člověk, to povaha.
Uléhat večer s vědomím, že ráno půjdeš do práce, kde tě bude opět někdo šikanovat a dělat ti naschvály, kde za tebou nikdo nestojí a všichni mlčí, ač stejně trpí jako ty, taková noc není vůbec odpočinková. A pokud se ti v noci zdá ten nejděsivější hororový sen, tak jeho obsah není tak zlý, jako tvoje ranní zážitky v práci.
Pravou stranu „života s někým“ lépe řečno „vedle někoho,“ je dobré opustit a hledat si místo klidné. Nebo aspoň klidnější. Budeš mít sice o něco menší peníz, ale o hodně větší zdraví.
Buď si také vědom toho, že problémy z práce si chtě nechtě nosíš domů a tam se na tobě projeví.
Doporučení: Kup si dva velké hřebíky. Jeden zatluč vedle vchodových dveří tvého domova, druhý u vchodu na své pracoviště. Když půjdeš z práce, pověs na něj všechny pracovní problémy a když půjdeš do práce, pověs na ten druhý hřebík problémy z rodiny.
Podlaha
Představ si, že přijdeš do místnosti s onou hořící svící. Vezmeš ji i s podstavcem a budeš s ní běhat z jedno kouta do druhého. Chvíli budeš tam a za chvíli jinde a potom zase jinde…
Co čeká ten plamen jiného, než že ti při tom neustálém putování zhasne. A není divu.
Mezi takové „věčné poutníky“ patří lidé, kteří například střídají školy nebo životní partnery. Žádnou nedostudují, protože chodí od oboru na obor, žádnou dívku si nevezmou, protože běhají od jedné ke druhé a hledají tu nejkrásnější v Evropě.
Doporučení: Nepřebíhej a nauč se nést odpovědnost za svoje zásadní rozhodnutí. Jsi muž, buď chlap! Dal jsi slib, tak ho splň! Vydal jsi se na životní cestu? Dokonči ji!
Strop
Místo odkud nám i v nejtemnější noci svítí světlo. Plocha, bez níž na tvoji svíci padá déšť, sníh i krupobití. Jediná horizontální plocha, která spojuje všechny vertikální, protože s každou z nich sousedí.
Strop je ve tvém životě to, co mu dává chuť, rozměr, smysl a kvalitu. Věci duchovní, kulturní a ostatní, které se nedají vážit, měřit ani chytit do ruky. Hodnoty potřebné při hledání smyslu života a hledání cesty k Bohu. K tomu i hodnoty veškerého umění a pokladů vrcholných děl lidského ducha.
Doporučení: Budiž ti šestistěn prevencí vyhoření.
Max Kašparů