Metamizol je neopioidní analgetikum, spasmolytikum a antipyretikums širokou škálou indikací v léčbě akutní i chronické bolesti, včetně viscerální, pooperační a nádorové. Jeho předností je nízká gastrotoxicita, možnost užívat současně s antikoagulační terapií a absence sedativního efektu, což ho činí vhodným lékem i pro geriatrickou populaci, kde mohou být jiná analgetika riziková. Článek seznamuje s indikacemi, praktickými aspekty léčby a nežádoucími účinky metamizolu.
Antikoagulační léčba je velmi účinná v prevenci recidivy tromboembolické nemoci, avšak je spojena s rizikem krvácení. U pacientů s vysokým rizikem krvácení léčbu omezujeme na 3–6 měsíců, v ostatních případech se rozhodujeme podle odhadu rizika recidivy. Při extenzi léčby máme kromě warfarinu možnost použít přímá orální antikoagulancia, sulodexid, eventuálně kyselinu acetylsalicylovou.
Povrchová žilní trombóza je v poslední době chápána jako součást žilní tromboembolické nemoci. Rizikové faktory se do značné míry překrývají s rizikovými faktory hluboké žilní trombózy. Epidemiologické studie u pacientů s povrchovou žilní trombózou prokázaly dosti vysoký výskyt současné nebo následné hluboké žilní trombózy či plicní embolie. V diagnostice se doporučuje provést ultrazvukové vyšetření povrchových i hlubokých žil obou končetin. Většina autorů se přiklání k doporučení antikoagulační léčby, resp. nízkomolekulárního heparinu či fondaparinuxu. Dávka a doba podávání této medikace závisí na rozsahu nálezu a jeho lokalitě.
Neuropatická bolest je velmi častým příznakem řady klinických neurologických jednotek (mononeuropatie, polyneuropatie, radikulopatie, míšní léze, stavy po cévních mozkových příhodách apod.) a představuje také významnou komponentu bolestí vertebrogenních či nádorových. Závažně snižuje kvalitu života pacientů, interferuje se spánkem a je často provázena úzkostí a/nebo depresí. Pro její léčbu dnes máme k dispozici široké spektrum preparátů, které při monoterapii či v rámci kombinované léčby umožní dosažení úlevy u významné části pacientů. V terapii lze využít také postupy nefarmakologické.
Imunomodulace alergického onemocnění pomocí alergenové imunoterapie vede ke snížení závažnosti onemocnění, snížení užívání farmakoterapie, má efekt v omezení následných senzibilizací a dlouhodobý preventivní účinek. Jedná se, na rozdíl od farmakoterapie, o kauzální terapii alergického onemocnění.
Idiopatické střevní záněty jsou chronická zánětlivá onemocnění s autoimunitními rysy, primárně postihující gastrointestinální trakt. Pojmem IBD rozumíme především dvě klinické jednotky – ulcerózní kolitidu a Crohnovu nemoc –, mající odlišné patologické i klinické charakteristiky. V tomto přehledovém článku uvádíme současné postupy v rámci konvenční terapie i dostupné biologické léčby.
Novorozenecký screening je plošné testování narozených dětí na léčitelné nemoci, které je obtížné včas diagnostikovat. Provádí se v prvních dnech života a umožňuje děti diagnostikovat ještě před výskytem počátečních příznaků. Od ledna 2022 je rozšířen o další nemoci.
Hojení ran je velmi dynamická oblast medicíny. Zavádění novinek má cestu trnitou a náročnou. Důvod je jednoduchý – koncipovat studii prospektivní, placebem kontrolovanou a randomizovanou je poněkud náročné, protože najít dvě podobné rány v přibližně stejném období je i pro velké ambulance značně náročné. Navíc typů ran je mnoho. Přes tyto objektivní překážky je novinek v hojení ran celá řada, náročné pro klinika zůstává posouzení, nakolik přínosná je daná léčba pro konkrétního pacienta.
Průjmová onemocnění se řadí mezi nejčastější zdravotní problémy na cestách v zahraničí. Příčiny jsou různé – neinfekční (dysmikrobie, stres) či infekční. Nejčastějším infekčním agens způsobujícím cestovatelské průjmy jsou bakterie. Ve většině případů cestovatel vystačí se symptomatickou léčbou s nutností dostatečné hydratace a dietního režimu. V závažnějších případech je nutná medikamentózní léčba.
Článek podává přehled léčiv v terapii kašle, který je průvodním symptomem řady onemocnění, především respiračních infekcí. Může však ukazovat i na závažnější onemocnění, a proto je třeba důsledně diagnostikovat jeho příčinu. Z pohledu terapie je smysluplné rozlišovat vlhký a suchý kašel. Vlhký kašel je léčen mukoaktivními látkami a suchý kašel antitusiky.