Onkologie

Sacituzumab govitekan prodlužuje život nemocným s metastatickým triple negativním karcinomem prsu

Léčba sacituzumabem govitekanem otevírá u metastatického triple negativního karcinomu prsu zcela novou možnost léčby pro subpopulaci nemocných s historicky velmi špatnou prognózou při použití standardní chemoterapie. Sacituzumab govitekan je konjugát protilátka-lék složený z protilátky zacílené na lidský trofoblastový buněčný povrchový antigen 2 (Trop-2), který je exprimován u většiny karcinomů prsu, spojený s SN-38 (inhibitor topoizomerázy I) prostřednictvím hydrolyzovatelného linkeru.

Cílená léčba chronické myeloidní leukemie

Prognóza pacientů s chronickou myeloidní leukemií doznala radikálního zlepšení díky moderní léčbě cílené na podstatu onemocnění, zavedené do klinické praxe počátkem milénia. Nabídka 5 inhibitorů tyrosinkinázy BCR::ABL1 – imatinibu, nilotinibu, dasatinibu, bosutinibu a ponatinibu – se nedávno rozrostla o přípravek asciminib, jehož odlišný mechanizmus účinku dává předpoklad spojení efektivity se sníženou zátěží nežádoucími účinky.

Podpůrná léčba a péče v onkologii

Podpůrná léčba a péče jsou nedílnou součástí moderní onkologie. Předchází a řeší obtíže a komplikace způsobené nádorovým onemocněním a onkologickou léčbou. Přináší prokazatelný efekt na zlepšení kvality života i výsledků. Význam podpůrné léčby v onkologii se odrazil i v ustanovení samostatné sekce v rámci České onkologické společnosti schváleném výborem dne 24. 10. 2017 z podnětu prof. Jiřího Vorlíčka. Sekce podpůrné léčby a péče podporuje integrativní pojetí řešených problematik a vzájemně spolupracuje s dalšími odbornými společnostmi a skupinami. Přispívá tak k naplňování jednoho z cílů Národního onkologického programu 2021, kterým je „Prodloužení a zlepšení kvality života onkologických nemocných“.

Terapie difuzního velkobuněčného B-lymfomu v relapsu

Léčba difuzního velkobuněčného B-lymfomu (DLBCL) doznala za poslední dekády značného rozvoje a spektrum terapeutických možností se neustále rozšiřuje. Díky novým znalostem o molekulární patogenezi DLBCL se objevují inovativní léčebné modality, které jsou zaměřeny na rekurentní genetické změny v jednotlivých podtypech DLBCL. Nadále však převažuje přístup založený na cílení univerzálních B-buněčných antigenů.

PARP inhibitory v léčbě karcinomu prostaty

Jednou z možností, jak zlepšit léčebné výsledky pacientů s metastatickým kastračně rezistentním karcinomem prostaty (mCRPC), je zavedení nových skupin léků do léčebného algoritmu onemocnění. Řadíme sem i takzvané PARP [poly(ADP-ribóza)polymeráza] inhibitory. Mechanizmus terapie PARP inhibitory spočívá v inhibici enzymů, které opravují poškozenou DNA. Mutace v genech opravujících DNA se vyskytují u karcinomu prostaty v 11–33 %, nejčastěji je zastoupena mutace v genu BRCA2 (5,3 %). Nejvíce dat u pacientů s mCRPC máme k dispozici s PARP inhibitorem olaparibem a talazoparibem.

Význam molekulárního testování u karcinomu kolorekta 

Kolorektální karcinom (CRC) zaujímá mezi maligními onemocněními podle statistik celosvětově 3. místo v incidenci a 2. místo v počtu úmrtí. Většina nových případů vzniká bez prokazatelné genetické zátěže, hereditární syndromy jsou odpovědné za pouhých 5 % případů, familiární výskyt se týká zhruba 25 % případů a zbylých 70 % připadá na spontánně vzniklé CRC. Kromě klasických rizikových faktorů se pozornost zaměřuje také na roli a význam střevního mikrobiomu.

Léčba ovariálního karcinomu

Zhoubné ovariální nádory patří k nádorům s nejhorší prognózou. Cca 75 % pacientek je diagnostikováno ve III. a IV. stadiu nemoci. Primární léčebnou modalitou je radikální chirurgický výkon, optimálně do nulového rezidua. Z chemoterapeutických režimů je základem kombinace paklitaxelu s platinovými deriváty. Biologická léčba bevacizumabem přinesla naději u žen s metastatickým, rekurentním či perzistentním karcinomem. Nejnovější terapie PARP inhibitory přináší výsledky zejména, ale nejen u pacientek s BRCA mutací.

Časný záchyt kastračně rezistentního karcinomu prostaty

Kastračně rezistentní karcinom prostaty představuje poslední fázi tohoto onemocnění s nejhorší prognózou. Časná identifikace tohoto stadia je nezbytná pro zahájení léčby moderními hormonálními preparáty. Oddálíme tím dobu do vzniku nových nebo progresi stávajících metastáz a prodloužíme nádorově specifické i celkové přežití.

Novinky v léčbě malobuněčného karcinomu plic

Malobuněčný karcinom plic (small cell lung cancer – SCLC) je jedním ze skupiny plicních nádorů. Jde o agresivní neuroendokrinní nádor charakterizovaný časnými a četnými metastázami, které vyžadují rychlou léčbu, jinak přežití nemocných je v řádu týdnů až měsíců. I přes pokrok v oblasti klinické onkologie v posledních 20 letech se však léčba SCLC nijak zvlášt neposouvala. V posledních letech nám daly jistou naději probíhající studie s imunoterapií a rok 2022 se stal zlomovým i po stránce úhrady imunoterapie. Naděje se upíná tedy i tímto směrem, nicméně SCLC zůstává chorobou se špatnou prognózou.

Asciminib v léčbě chronické myeloidní leukemie

Zjištění, že translokací BCR::ABL1 vzniká fúzní protein Bcr-Abl s vlastní tyrosinkinázovou aktivitou, předznamenalo éru tyrosinkinázových inhibitorů (TKI), které dramaticky změnily způsob vedení léčby chronické myelodní leukemie a celkovou prognózu onemocnění. Postupně byly do klinického užití zavedeny TKI první generace imatinib, druhogenerační TKI dasatinib, nilotinib a bosutinib a třetigenerační TKI ponatinib. Druhogenerační TKI radotinib, vyvinutý v Jižní Koreji, není v našich končinách běžně užíván.