Redakce 
Karcinom vaječníku se považuje za chemosenzitivní nádor. Dosud nepřekonaným standardem adjuvantní chemoterapie je kombinace platinového derivátu s taxanem. V posledních dekádách vstupuje do léčebného schématu cílená léčba PARP inhibitory, antiangiogenními preparáty ze skupiny monoklonálních protilátek a tzv. checkpoint inhibitory (s omezením na podávání v klinických studiích) patřícími mezi imunoterapeutika.
Metamizol je neopioidní analgetikum, spasmolytikum a antipyretikums širokou škálou indikací v léčbě akutní i chronické bolesti, včetně viscerální, pooperační a nádorové. Jeho předností je nízká gastrotoxicita, možnost užívat současně s antikoagulační terapií a absence sedativního efektu, což ho činí vhodným lékem i pro geriatrickou populaci, kde mohou být jiná analgetika riziková. Článek seznamuje s indikacemi, praktickými aspekty léčby a nežádoucími účinky metamizolu.
Cholesterol je důležitá sloučenina pro lidský organizmus, ale jeho zvýšená hladina v krvi způsobuje aterosklerózu, na jejímž podkladě vznikají nejčastější kardiovaskulární onemocnění. Je vysvětlena příčina hypercholesterolemie a možnosti jejího ovlivnění: zdravý životní styl a farmakoterapie (statiny, ezetimib, PCSK9i). Hlavním cílem léčby je hladina LDL cholesterolu, tj. cholesterol nesený na lipoproteinu nízké hustoty (low density lipoprotein).
Antikoagulační léčba je velmi účinná v prevenci recidivy tromboembolické nemoci, avšak je spojena s rizikem krvácení. U pacientů s vysokým rizikem krvácení léčbu omezujeme na 3–6 měsíců, v ostatních případech se rozhodujeme podle odhadu rizika recidivy. Při extenzi léčby máme kromě warfarinu možnost použít přímá orální antikoagulancia, sulodexid, eventuálně kyselinu acetylsalicylovou.
Správného léčebného postupu lze v případě nemalobuněčného karcinomu plic (NSCLC) dosáhnout pouze multidisciplinární spoluprací. Specialisté tak určí specifickou kombinaci léčebných modalit podle charakteristik pacientova onemocnění a jeho celkového stavu. Terapeutické možnosti se v poslední době značně rozšířily především o cílenou léčbu. Právě aktuálním možnostem léčby lokálně pokročilého NSCLC je tento článek věnován.
V léčbě hypertenze máme v současné době tři zásadní problémy. Ve vysokém procentu nedosahujeme cílové hodnoty krevního tlaku, za druhé máme špatnou adherenci pacientů k léčbě a za třetí nezahajujeme léčbu včas. V roce 2018 vyšlo nové „Doporučení pro diagnostiku a léčbu arteriální hypertenze ČSH 2017“, které se snaží reagovat na tyto problémy. Zaměřujeme se na kombinační terapii, především fixní.
Povrchová žilní trombóza je v poslední době chápána jako součást žilní tromboembolické nemoci. Rizikové faktory se do značné míry překrývají s rizikovými faktory hluboké žilní trombózy. Epidemiologické studie u pacientů s povrchovou žilní trombózou prokázaly dosti vysoký výskyt současné nebo následné hluboké žilní trombózy či plicní embolie. V diagnostice se doporučuje provést ultrazvukové vyšetření povrchových i hlubokých žil obou končetin. Většina autorů se přiklání k doporučení antikoagulační léčby, resp. nízkomolekulárního heparinu či fondaparinuxu. Dávka a doba podávání této medikace závisí na rozsahu nálezu a jeho lokalitě.
Biologická léčba znamenala převrat v terapii nejčastějších revmatických zánětlivých nemocí, jako je revmatoidní artritida, axiální spondyloartritidy nebo psoriatická artritida. Kolem 60 % nemocných revmatoidní artritidou, u nichž selhala léčba standardními imunomodulancii, zareagovalo příznivě na podání anticytokinových biologických preparátů. K dalšímu pokroku došlo v posledních 10 letech, kdy byly do terapie revmatických chorob zavedeny nízkomolekulární látky cílené na přenos prozánětlivého signálu přes buněčnou stěnu blokádou enzymů Janus kináz.
Třetí část virtuální Cardio Academy Sanofi (26. 5. 2022) se zaměřila na současné možnosti kardiovaskulární prevence. Přednášející odborníci se věnovali významu mezioborové spolupráce a specializovaných kardiovaskulárních center, sekundární prevenci po akutním koronárním syndromu a kardiovaskulární prevenci u pacientů s diabets mellitus. Předsedajícím sympozia byl prof. MUDr. Miloš Táborský, CSc., přednosta 1. interní kliniky – kardiologické LF UP a FN Olomouc.
Vlivem vysoké prevalence a nutnosti komplexního přístupu k pacientům je srdeční selhání významným medicínským a socioekonomickým problémem. O pacienty se srdečním selháním pečuje řada specialistů různých odborností. Za poslední desítky let se prognóza těchto pacientů, zejména díky moderní farmakoterapii, výrazně zlepšuje. Nejnovější skupinou léků, které se významně uplatňují v léčbě srdečního selhání, jsou inhibitory sodíko-glukózového kotransportéru 2, glifloziny.