imunoterapie

Imunoterapie karcinomu plic a její posun do časných stadií NSCLC

Karcinom (ca) patří mezi nejčastější malignity a mezi mortalitně nejzávažnější karcinomy. Ročně diagnostikujeme v České republice kolem 6 500 nových případů ca plic. Většina z nich jsou nemalobuněčné ca plic (non-small cell lung cancer – NSCLC), karcinomy malobuněčné (small cell lung cancer – SCLC) představují 20 %. Velká část ca plic je diagnostikována v metastazujícím stadiu, kdy přichází do úvahy jako základ léčby pouze systémová léčba. Imunoterapie inhibitory kontrolních bodů imunitní reakce (check-point inhibitory – CPI) je základním stavebním kamenem léčby ca plic, vyjma nádorů nesoucích targetabilní řídicí mutaci (EGFR, ALK, ROS atd.). Jedná se o protilátky proti proteinu programované buněčné smrti 1 (programmed death protein 1 –  PD-1) nebo jeho ligandu (PD-L1). Postupem času se u NSCLC začíná imunoterapie uplatňovat i ve stadiích nižších.

Současné možnosti léčby karcinomu plic

Léčba bronchogenního karcinomu zaznamenala v posledních letech výrazný pokrok. U nemalobuněčného karcinomu plic je to díky rozšiřujícím se možnostem cílené léčby a imunoonkoterapii. Tyto léčebné modality se nyní uplatňují i v léčbě časných, resekabilních nádorů ve snaze zabránit recidivám i po radikální operaci. Také v léčbě malobuněčného karcinomu plic je u extenzivního stadia standardem léčby imunoterapie + chemoterapie.

Imunoterapie v léčbě zhoubných nádorů hlavy a krku

Zavedení inhibitorů kontrolních bodů imunitní reakce zcela zásadně pozměnilo léčbu solidních nádorů. „Znovuobrození“ imunoterapie patří mezi největší události poslední doby. Imunoterapie se stala nepostradatelnou modalitou onkologické léčby s indikací napříč celým spektrem solidních nádorů. U pokročilých nebo metastazujících dlaždicobuněčných karcinomů oblasti hlavy a krku byla prokázána účinnost imunoterapie v klinických studiích. Přesná (precizní) imunoterapie je zatím iluzorní. Imunoterapie je sice účinná napříč solidními nádory, ale hrdlo účinnosti je poměrně úzké a dlouhotrvající léčebné odpovědi lze zatím dosáhnout u 20–30 % léčených pacientů. Limitací této inovované terapeutické modality je chybění prediktivních biomarkerů a imunomarkerů.

Imunoterapie a její současný potenciál v onkologii

Imunoterapie se v poslední dekádě stala plnohodnotným pilířem onkologické léčby, který významně mění prognózu části onkologických pacientů. Po počáteční euforii, kdy odborná veřejnost měla pocit, že by se mohlo jednat o pomyslný „zlatý grál“ v léčbě prakticky všech onkologických onemocnění, se její role ustálila, jednotlivé indikace se postupně etablují a jsou definovány prediktivní znaky pro indikaci imunoterapie. Tak, jak se učíme vybrat nejvhodnější pacienty a nejvhodnější načasování, tak se i učíme rozpoznat a zvládat nežádoucí účinky této léčby. Článek prezentuje současné možnosti a vize imunoterapie v onkologii a výčet základních nežádoucích účinků.

Strategie léčby metastatického kolorektálního karcinomu

Kolorektální karcinom se řadí mezi nejčastěji se vyskytující nádory vůbec. V případě metastatického onemocnění má léčba obvykle bohužel paliativní charakter. Výjimku tvoří skupina pacientů, u kterých jsou metastázy resekabilní, eventuálně se dosáhne resekability po „neoadjuvantní léčbě“. Systémová léčba zaznamenala v posledních letech podobně jako v případě jiných onkologických diagnóz významný posun, když se do léčených standardů dostala imunoterapie a několik dalších cílených molekul, které postupně zlepšují prognózu pacientů s tímto onemocněním.

Adjuvantní léčba pacientů s EGFR mutovaným NSCLC pomocí osimertinibu

Léčba plicní rakoviny zažívá velký rozmach, a to jak u malobuněčných nádorů, tak i u nemalobuněčných. Cílená léčba a imunoterapie se pomalu od pokročilých stadií posouvají do nižších, kurabilnějších stadií. Je proto i logické, že je kladen velký důraz na screening, kdy je největší šance podchytit tato nízká, asymptomatická stadia a nemocným dopřát naději na úplné vyléčení.

Imunoonkoterapie v léčbě NSCLC

Imunoonkoterapie je již řadu let standardem léčby metastatického nemalobuněčného karcinomu plic (NSCLC). V 1. linii léčby metastatického NSCLC přibývají aktualizovaná data celkového přežití z řady studií, která potvrzují její účinnost. Následovalo její zavedení do klinické praxe v léčbě lokálně pokročilého inoperabilního NSCLC. Nyní jsme svědky jejího posunu i do léčby časných resekabilních stadií NSCLC s cílem zabránit recidivám u pacientů po radikální operaci.

Současný stav léčby pokročilého melanomu

Maligní melanom patří mezi zhoubné kožní nádory s největší úmrtností. Většina pacientů má stanovenu diagnózu ve fázi lokalizovaného stadia, které bývá velice úspěšně léčeno chirurgicky. Pokročilý melanom (metastazující neresekovatelný) je fáze onemocnění, kdy nádorové buňky unikají z imunologického dohledu, chirurgická léčba je neúčinná a ve většině případů i neproveditelná. V minulosti v léčbě pokročilého melanomu dominovala chemoterapie s nevalným efektem (dakarbazin, 5-flurouracil, vinka alkaloidy aj.). Revoluci v tomto odvětví způsobila imunoterapie, cílená léčba a kombinace těchto léčebných modalit.

Léčba kožního spinaliomu

Kožní dlaždicobuněčný karcinom (spinaliom) patří mezi nejčastější zhoubné nádory. Základním pilířem léčby je radikální chirurgická excize s dostatečným lemem zdravé tkáně, z nechirurgických možností je metodou volby radioterapie. Zásadní bylo zavedení imunoterapie do léčby metastazujícího a lokálně pokročilého kožního spinaliomu, která přinesla významné zlepšení péče o tyto pacienty.

Novinky v léčbě malobuněčného karcinomu plic

Malobuněčný karcinom plic (small cell lung cancer – SCLC) je jedním ze skupiny plicních nádorů. Jde o agresivní neuroendokrinní nádor charakterizovaný časnými a četnými metastázami, které vyžadují rychlou léčbu, jinak přežití nemocných je v řádu týdnů až měsíců. I přes pokrok v oblasti klinické onkologie v posledních 20 letech se však léčba SCLC nijak zvlášt neposouvala. V posledních letech nám daly jistou naději probíhající studie s imunoterapií a rok 2022 se stal zlomovým i po stránce úhrady imunoterapie. Naděje se upíná tedy i tímto směrem, nicméně SCLC zůstává chorobou se špatnou prognózou.