Rilmenidin v léčbě esenciální arteriální hypertenze
Esenciální arteriální hypertenze je v populaci vysoce prevalentní onemocnění vyžadující efektivní farmakologickou léčbu. Vedle antihypertenziv první linie je možné terapeuticky využívat i jiná antihypertenziva, včetně centrálně působících. V předloženém textu jsou pojednány základní vlastnosti převážně imidazolinového agonisty, rilmenidinu, s dokumentací jeho klinické účinnosti a bezpečnosti a s jeho postavením v nabízené paletě antihypertenziv.
Nimesulid jinak, než ho známe
Nimesulid je dnes v České republice jediným terapeuticky využívaným preferenčním inhibitorem cyklooxygenázy 2. V minulosti byla intenzivně diskutována otázka jeho bezpečnosti, zejména ve vztahu k jaternímu parenchymu a činnosti jater. Navzdory tomu zůstává poměr účinnosti a bezpečnosti pozitivní. Vysvětlením mohou být jeho specifika na úrovni vlastního mechanizmu účinku, která jsou pojednávána v textu.
Nové léky v terapii akutní myeloidní leukemie
Akutní myeloidní leukemie (AML) je kurativní onemocnění u pacientů, jejichž věk, komorbidity a performance umožňují podat intenzivní léčbu. Intenzivní chemoterapeutickou léčbou se rozumí kombinace antracyklinu a cytosinarabinosidu známá jako „3+7“. Přestože se tento režim v prakticky nezměněné podobě používá bezmála 50 let, prognóza intenzivně léčených pacientů s AML se v posledních dekádách mírně zlepšila. Není to zásluha účinnějších nebo cílenějších léků, ale pokroku na poli podpůrné léčby a molekulární biologie. Z „podpůrných“ léků je třeba zmínit především nová antibiotika, resp. antimykotika, která snížila riziko úmrtí na infekční komplikace. Pokroky v molekulární biologii umožnily stratifikovat pacienty a volit léčbu podle rizikovosti leukemie, ale také nemoc lépe monitorovat v průběhu léčby i po jejím ukončení.
Farmakoterapie syndromu hyperaktivního měchýře
Syndrom hyperaktivního močového měchýře je časté onemocnění v urologické praxi, vyskytuje se v každé věkové kategorii u obou pohlaví, včetně dětí. Charakterizují ho epizody silného nucení na močení (urgence), vysoká frekvence močení, nykturie a u větší části pacientů i urgentní inkontinence. Tato diagnóza má často negativní vliv na společenský, psychický, profesní i sexuální život pacienta. V následujícím textu jsou podrobně popsány informace týkající se současné farmakoterapie a novinek v léčbě tohoto onemocnění.
Léčba imunitně podmíněné trombotické trombocytopenické purpury
Trombotická trombocytopenická purpura je vzácné onemocnění charakterizované přítomností mikroangiopatické hemolytické anémie, trombocytopenie a ischemického postižení cílových orgánů. Pokud není onemocnění včas rozpoznáno a léčeno, je spojeno s vysokou mortalitou. V léčbě volíme kombinaci výměnné plazmaferézy, imunosupresivní terapie a kaplacizumabu.
Blokátory receptoru 1 pro angiotenzin II (AIIA) – sartany v léčbě hypertenze
Podle klasických představ všechny účinky angiotenzinu II na cílové tkáně vznikaly působením na jediný typ receptoru. Situace se změnila v 80. letech, kdy byla na trh uvedena řada vysoce specifických ligandů pro receptory angiotenzinu II, pomocí kterých se podařilo identifikovat dva hlavní typy receptorů pro angiotenzin II (AT1 a AT2). Homologie se z molekulárního hlediska pohybuje pouze kolem 32–34 %.
Novinky v léčbě hereditárního angioedému
Hereditární angioedém je vzácné dědičné onemocnění, které se projevuje rekurentními otoky v různých lokalitách. Nejčastější příčinou je deficit C1 inhibitoru, jehož nedostatečná funkce vede k nadprodukci bradykininu. Léčba hereditárního angioedému s deficitem C1 inhibitoru vyžaduje specifickou terapii, která se v posledních letech rozšířila o řadu nových preparátů.
Současné možnosti léčby bronchiálního astmatu
Je nesporné, že se léčba astmatu v posledních letech zlepšila. Změnil se přístup v léčbě lehkého astmatu a současně máme řadu nových účinných biologických léčiv na těžké astma. Základem léčby je stále protizánětlivá terapie inhalačními kortikosteroidy. Předpokladem úspěchu je zvládnutí správné inhalační techniky a komplexní režimová opatření. V článku se zabýváme především dostupnou farmakoterapií.
Léčba kašle a její zásady
Kašel je primárně obranný reflex, který slouží k tomu, abychom nevdechli pevné a tekuté části potravy. Receptory pro kašel jsou v dýchacím ústrojí v oblasti hrtanu, průdušnice, větvení na pravý a levý hlavní bronchus i na pleuře. Receptory pro kašel jsou však i mimo dýchací ústrojí, například v zevním zvukovodu, na jícnu, žaludku, bránici nebo na perikardu. Kromě toho, že kašel je obranným reflexem, je to i velmi častý symptom nemoci. Většina pacientů s krátkodobým akutním kašlem má virový zánět horních a dolních cest dýchacích. Diagnostika v tomto případě spočívá pouze v anamnéze, případně provedení skiagramu hrudníku pro vyloučení atypické pneumonie.
Onasemnogen abeparvovek – genová léčba spinální svalové atrofie
Neuromuskulární poruchy, které se v novorozeneckém období projevují hypotonií a slabostí, mohou být způsobeny řadou stavů, které postihují centrální nervový systém, periferní nervový systém nebo kosterní svalstvo. Spinální svalová atrofie (SMA) je charakterizována degenerací motoneuronů předních rohů míšních a motorických jader v dolním mozkovém kmeni, což vede k progresivní svalové slabosti a atrofii. Léčba SMA až donedávna byla výhradně podpůrná a symptomatická, avšak nyní máme k dispozici nové chorobu modifikující přístupy s nusinersenem či risdiplamanem, a dokonce i genovou léčbu reprezentovanou onasemnogenem abeparvovekem.