Léčba plicní rakoviny zažívá velký rozmach, a to jak u malobuněčných nádorů, tak i u nemalobuněčných. Cílená léčba a imunoterapie se pomalu od pokročilých stadií posouvají do nižších, kurabilnějších stadií. Je proto i logické, že je kladen velký důraz na screening, kdy je nějvětší šance podchytit tato nízká, asymptomatická stadia a nemocným dopřát naději na úplné vyléčení.
Za posledních 25 let došlo ve vývoji léčby roztroušené sklerózy mozkomíšní (RSM) k pozoruhodnému pokroku. Pro relabující formy RS (R-RS) je k dispozici mnoho nových preparátů využívajících různých mechanizmů účinku. Naproti tomu u progresivní R-RS jsou léčebné možnosti stále omezené. U RSM potřebujeme léčbu, která by dokázala zastavit aktivitu onemocnění, progresivní zhoršování neurologického deficitu a obnovit funkce poškozeného centrálního nervového systému. Cílem tohoto článku je poukázat na změnu v algoritmu léčby R-RS a seznámit odbornou veřejnost s organizací péče o tyto pacienty.
Pompeho nemoc, přesně označována jako glykogenóza typu II, je velmi vzácné autozomálně recesivně dědičné onemocnění. Příčinou onemocnění je mutace genu pro lyzozomální kyselou α-1,4 glukosidázu (GAA) – enzym, který je odpovědný za štěpení α-1,4 vazby v glykogenu. Pokud je tento enzym v lidském organizmu deficitní, nebo jeho aktivita vykazuje nějaký defekt, dochází ke kumulaci lyzozomálního glykogenu v mnoha tkáních. Nejčastěji bývá postiženo právě příčně pruhované svalstvo. U malých dětí je toto postižení patrné také v srdečním svalu.
Takzvané Janusovy kinázy jsou tyrosinproteinkinázy, které se vážou na transmembránové cytokinové receptory typu 1 a typu 2 a zprostředkovávají buněčné odpovědi na četné cytokiny a růstové faktory; tyto mediátory jsou důležité v imunitní obraně a imunitou zprostředkovaných onemocněních. Účinnostně bezpečnostní profil inhibitorů Janusových kináz, je z pohledu aktuálních doporučení příznivý, současně je třeba respektovat individuální stav pacientů. Tento postup koresponduje s konceptem personalizované medicíny. Následující text je tedy zaměřen na eliminaci možných rizik.
Virus hepatitidy D (HDV) může infikovat vnímavého hostitele současně s virem hepatitidy B (HBV) – koinfekce – nebo superinfikovat osobu chronicky infikovanou HBV. HBV/HDV koinfekce obvykle vede k akutní hepatitidě s širokým klinickým spektrem od asymptomatického průběhu až po akutní jaterní selhání. Do chronicity však přechází jen malá část případů (kolem 2 %). Naopak superinfekce HDV na chronickou infekci HBV vede velmi často k těžké akutní hepatitidě, která přechází až v 90 % případů do chronické hepatitidy D (CHD), která je spojena se závažnějšími chronickými následky než monoinfekce HBV. Prokázána je častější a rychlejší progrese CHD do jaterní cirhózy a hepatocelulárního karcinomu, než je tomu u monoinfekce HBV.
Homeopatie je šetrná léčebná metoda, kterou lze začlenit do komplexní péče o pacienty jakéhokoli věku. Své místo nachází jak v akutní medicíně, tak v podpůrné léčbě řady chronických stavů. V toto příspěvku se zaměříme na možnosti využití klinické homeopatie v gynekologii. Informace nám poskytla gynekoložka a homeopatka Christelle Besnard Charvet, působící mimo jiné na oddělení podpůrné léčby onkologického oddělení ve francouzském Lyonu.
Přímá perorální antikoagulancia, zavedená do klinické praxe v první dekádě 21. století, přinesla velký pokrok v antikoagulační léčbě. Přesto je tato léková skupina spojena s četnými výzvami a limitacemi. Proto se intenzivně hledají nové možnosti antikoagulace. V pokročilé fázi je vývoj inhibitorů faktoru XI a faktoru XIa.
Prevence a léčba krvácení u pacientů s pokročilým jaterním onemocněním se stala v současnosti značně diskutovaným tématem. Pokyny pro klinickou praxi, které v roce 2022 vydala Evropská společnost pro studium jater (EASL), byly vytvořeny proto, aby poskytly praktický návod, jak k těmto pacientům přistupovat. Náplní tohoto článku je především vysvětlení principu tzv. rebalancované hemostázy, která je základem pochopení celé problematiky a následně z toho vycházejících terapeutických doporučení.
Hlavním úkolem praktického lékaře je prevence. Kromě provádění všeobecných preventivních prohlídek k tomu patří i stanovení kardiovaskulárního rizika pro asymptomatické osoby (algoritmy SCORE2, SCORE2-OP – starší osoby) pro desetiletou pravděpodobnost vzniku fatální a nefatální kardiovaskulární příhody. Je potřebná mezioborová spolupráce s cílem dosáhnout co nejlepších výsledků, a zajistit tak pacientovi co nejvíce let strávených ve zdraví.
Léčba průduškového astmatu v posledních desetiletích zaznamenala několik velmi významných milníků. Zavedení topické léčby inhalačními kortikoidy a následně kombinované terapie inhalační kortikoterapie a dlouhodobě účinkující bronchodilatační terapie v kombinovaných přípravcích zásadně změnilo kvalitu života naprosté většiny pacientů. I když jsou úspěchy této léčby nesporné, zůstává část pacientů, u kterých je topická terapie nedostatečná. Jedná se o skupinu pacientů trpících nejzávažnější formou astmatu, těžkým asthma bronchiale.