Poslední tři dekády jsou v zemích střední a východní Evropy spojeny s nárůstem obezity, diabetu, dyslipidemie a hypertenze. Stavy, které jsme dříve chápali jako „onemocnění vyššího věku“, se stále častěji objevují u mladé populace. Proto je nutné opustit prostou snahu zabránit „akutní“ dekompenzaci a soustředit se více na prevenci komplikací.
Chytré technologie, také „smart zařízení“, nás provázejí v poslední době na každém kroku, ať už jako vybavení domácnosti nebo hodinky monitorující tepovou frekvenci a denní počet kroků. Diabetologie nezůstala stranou a několik let máme pro naše pacienty s diabetes mellitus 1. typu k dispozici chytré inzulinové pumpy. Pacienti, kteří si aplikují inzulin perem, zejména ve více dávkách (MDI – multiple daily injections, intenzifikovaný inzulinový režim), získali v červnu loňského roku možnost aplikovat pomocí chytrého inzulinového pera, bez ohledu na typ diabetu.
Hybridní inzulinové pumpy přinesly do života pacientů s diabetem 1. typu lepší kompenzaci a výrazné usnadnění managementu léčby včetně řešení fyzické aktivity. Ke sportu je dobré mít pumpu správně nastavenou, vědět, jak její algoritmus funguje, a znát strategie k udržení normoglykemie. Bez těchto znalostí hybridní uzavřený okruh funguje také, ale radost ze sportu může kazit strach z hypoglykemie, kolísání hodnot nebo často nadbytečný příjem sacharidů.
Gliptiny jsou velmi kvalitní antidiabetika. Pro použití v terapii jsou významné jejich vlastnosti – jednoduchost podání, praktická absence nežádoucích účinků, minimální riziko hypoglykemie, dostatečná efektivita a kardiovaskulární bezpečnost. Gliptiny jsou vhodné pro iniciální léčbu u pacientů s recentní diagnózou a dostatečně zachovanou sekrecí inzulinu bez manifestace aterosklerotických komplikací, seniory, diabetiky s nedlouhou dobou naděje dožití, jako doplněk do kombinace u kteréhokoliv pacienta se zachovanou sekrecí inzulinu při nedostatečném efektu aktuální terapie. Podle SPC je možné je použít prakticky v jakékoliv kombinaci s jinými antidiabetiky.
Nejnovější vývoj v léčbě diabetu 1. typu (DM1) představuje automatizace výdeje inzulinu na základě algoritmů aktivně reagujících na změnu hladiny glukózy na senzoru. Tato léčebná modalita dokáže u většiny pacientů s DM1 bezpečně a efektivně zvýšit čas strávený v cílovém rozmezí glykemií bez zvýšení pacientovy subjektivní zátěže nemocí. Limitací současných systémů je přetrvávající potřeba pacientem iniciovaných bolusů pro efektivní kompenzaci příjmu sacharidů z jídla.
Pacienti s diabetem 1. typu mohou trpět tzv. labilitou glykemií. Jedná se o stav, kdy glykemie u pacienta nevysvětlitelně kolísají. Takoví pacienti často trpí hypoglykemiemi a epizodami hyperglykemií, které narušují jejich normální život a mohou je ohrožovat i na životě. Příčiny lability diabetu jsou často neznámé, nicméně u některých pacientů jsou způsobeny vnějšími faktory, které je možné ovlivnit. Nové moderní inzuliny pomáhají pacientům s labilním typem diabetu glykemie lépe zvládat. Formou kazuistiky uvádíme jeden z možných přístupů.
Diabetes mellitus 1. typu, kdy je veškerý pacientův inzulin exogenní, vyžaduje ke své správné léčbě napodobení fyziologického kolísání hladin inzulinu podle potřeby organizmu. Nejbližší aproximací lidské fyziologie jsou inzulinové pumpy, které podkožní kanylou dávkují každých několik desítek vteřin malé množství dnes již výhradně krátkodobého analoga inzulinu (bazální inzulin), přičemž si pacient sám aplikuje stisknutím tlačítka před jídlem větší množství téhož inzulinu jako bolusovou dávku.
Prevalence diabetes mellitus v České republice činí odhadem 9 % celkové populace, narůstá s věkem, v populaci starší 65 let se odhaduje až na 20 %. Ročně umírá na diabetes mellitus a jeho komplikace celosvětově asi 1,5 milionu osob. Diabetici mají vysoké riziko komplikací kardiovaskulárních onemocnění, asi 2,3× vyšší riziko vzniku úmrtí v důsledku ischemické choroby srdeční a 1,7× vyšší riziko cévní mozkové příhody než nediabetická populace.
Diabetická dyslipidemie představuje závažný rizikový faktor ischemické cévní mozkové příhody. Sdělení je věnováno vlivu jednotlivých hypolipidemik na výskyt CMP u diabetiků. Základem léčby diabetické dyslipidemie u nemocných po CMP je využití maximálně tolerované dávky statinu, eventuálně v kombinaci s ezetimibem, popřípadě s inhibitorem proprotein konvertázy subtilisin/kexin typu 9. Léčba však musí být komplexní a diabetici by měli mít adekvátní léčbu diabetu a hypertenze. Podle etiologie CMP je nutný i správný výběr antitrombotické léčby.
Diabetes mellitus 1. typu je autoimunitní onemocnění vedoucí k destrukci beta buněk Langerhansových ostrůvků pankreatu. Výsledkem je zánik tvorby inzulinu. Základem léčby je inzulin. Aby bylo možné nastavit správnou dávku inzulinu, je třeba znát množství sacharidů ve stravě a glykemii.