Redakce 
Informace o stavu hypolipidemické léčby v České republice, významu včasné intenzifikace léčby a možnostech zlepšení compliance pacientů přinesla čtvrtá část virtuální Sanofi Cardio Academy. Předsedající sympozia byla prof. MUDr. Renata Cífková, CSc., vedoucí Centra kardiovaskulární prevence 1. LF UK a FTN v Praze.
Vytvoření stomie je nevyhnutelnou součástí mnoha chirurgických výkonů v oblasti zažívacího traktu v nejrůznějších indikacích a případech, nezávisle na stavu a věku pacienta. Tento přehledový článek popisuje rozdíl mezi plochým a konvexním systémem, poukazuje na různé tělesné profily pacientů a vysvětluje, v jakých případech zvolit konvexní typ pomůcky u pacientů s derivační stomií. Současným trendem v péči o stomiky je jednoznačně využívání konvexních pomůcek. Nasazení správného typu stomické pomůcky je velmi důležité, protože eliminuje vznik komplikací v peristomální oblasti.
Jedním z diskutovaných témat na kardiologických fórech je sekundární kardiovaskulární prevence a benefit intenzivní hypolipidemické léčby. Věnovalo se mu i satelitní sympozium společnosti Sanofi na XXXI. výročním sjezdu České kardiologické společnosti, který proběhl 15. května v Brně. Přinášíme souhrn poznatků ze dvou příspěvků tohoto odborného bloku.
Mezi nejčastější původce bakteriálních střevních infekcí patří v našich podmínkách Campylobacter a Salmonella. Léčba je symptomatická. Antibiotická léčba je podávána pouze v jasně indikovaných případech.
Nemalobuněčný karcinom plic představuje cca 85 % případů karcinomů plic. Důvodem nádorové transformace jsou mutace klíčových genů (onkogenů a tumor supresorových genů), podílejících se na regulaci buněčného cyklů. Tyto mutace jsou částečně nahodilé, do značné míry jsou však ovlivněny faktory životního stylu, zejména kouřením (80–90 % případů má souvislost s kouřením, včetně kouření tzv. z druhé a třetí ruky), 10–15 % expozici radonu a jiným karcinogenům, 1–2 % případů jsou připisována znečištění ovzduší. V řadě případů nelze stanovit jednoznačnou kauzalitu (např. z důvodu kombinace rizikových faktorů). Genetická zátěž (nejčastěji v podobě zděděné ztráty heterozygotnosti některého z tumor supresorových genů) je přítomna v 8–14 %.
Akutní gastroenteritidy patří k nejčastějším příčinám infekčních onemocnění. Včasná a správně vedená rehydratace je základem péče o děti s průjmem. Podle doporučení tří nejvýznamnějších společností – European Society of Pediatric Gastroenterology and Nutrition, American Academy of Pediatrics a World Health Organization jsou optimální léčbou lehké a středně těžké dehydratace orální rehydratační roztoky. Následuje realimentace. Tíži onemocnění mohou zmírnit podpůrné prostředky. Antibiotika podáváme jen výjimečně v indikovaných případech prokázané bakteriální etiologie a při septickém stavu. Hygiena rukou a zamezení kontaktu s nemocným pacientem patří k obecným preventivním opatřením. V případě rotavirového průjmu je účinnou prevencí vakcinace.
Bolest je jednou z nejčastěji hlášených potíží u pacientů s revmatickým onemocněním. Studie ukázaly, že většina pacientů vnímá bolest jako hlavní problém své nemoci a její zmírnění je pro ně nejyyšší prioritou. U revmatologických pacientů je velkým problémem chronizace bolesti, která může přetrvávat i u těch, kteří dosáhli adekvátní kontroly nad základním onemocněním. Chronická bolest často vede k poruchám spánku, nálady, depresi a úzkosti.
Revmatoidní artritida je nejčastější autoimunitní onemocnění postihující pohybový aparát polyartritidou a projevující se četnými mimokloubními manifestacemi. V posledních více než 20 letech se léčebný repertoár rozrostl o několik cíleně působících přípravků, konkrétně biologických léků zasahujících proti cytokinům nebo imunitním buňkám, ale také na úrovni nitrobuněčné signalizace. Změnily se terapeutické strategie, kdy bez ohledu na použitý lék platí, že by měla být léčba nasazena co nejdříve od prvních příznaků nemoci a měla by být vedena k cíli.
Stillova choroba se začátkem v dospělosti patří mezi polygenně podmíněná autoinflamatorní onemocnění charakterizovaná recidivujícími horečkami, typickými kožními projevy, bolestmi svalů a kloubů, lymfadenopatií a hepatosplenomegalií. Možným rizikem je rozvoj život ohrožujících komplikací, jako je syndrom aktivovaných makrofágů nebo sekundární amyloidóza orgánu. V následujícím textu jsou popsány informace týkající se současné farmakoterapie a novinek v léčbě tohoto onemocnění.
Psoriatická artritida (PsA) je chronické zánětlivé onemocnění, charakterizované bolestí a ztrátou funkce periferních kloubů (artritida), postižením páteře (axiální spondylitida, sakroiliitida), entezitidou, daktylitidou, postižením kůže (psoriáza PsO) a nehtů, a proto je nazývána „psoriatickou nemocí“. Psoriatická artritida se řadí do skupiny spondyloartritid. Postižení orgánů asociovaných s PsA (psoriáza, uveitida a zánětlivé onemocnění střev) se nově nazývá „nemuskuloskeletální“ (non-musculoskeletal) manifestace, která nahrazuje termín „mimokloubní“ (extra-articular) manifestace.