Redakce 
Diagnostika a léčba srdečního selhání urazila v posledních třech dekádách obrovský kus cesty. Díky kvalitním a precizním studiím provedeným na velkých souborech pacientů nyní dokážeme ušít léčbu konkrétního pacienta doslova na míru. Tento přístup, který má jednoznačně oporu v datech, nicméně klade velké nároky na erudici lékařů a také na čas věnovaný pacientům nejen v kardiologických ambulancích.
Diabetes mellitus 1. typu je chronické metabolické onemocnění, které postihuje lidi všech věkových skupin, včetně dětí. Jedná se o diagnózu, která má u dětí a adolescentů mnohá specifika. Ta vyplývají nejen z jejich věku, ale také stupně fyzického a psychického vývoje, z compliance rodiny a z dodržování léčebného plánu. Tato diagnóza vyžaduje pečlivou a komplexní péči a v této situaci hraje klíčovou roli praktický lékař, který má na starosti sledování a management péče o tyto děti.
Chronické onemocnění ledvin je častou komplikací diabetu, která nemocné ohrožuje progresí do nevratného selhání ledvin vyžadujícího léčbu náhradou funkce ledvin a zvýšenou kardiovaskulární morbiditou a mortalitou, která se zvyšuje se vzestupem albuminurie a poklesem glomerulární filtrace. Donedávna byla jedinou možností, jak ovlivnit nepříznivou prognózu pacientů s diabetickým onemocněním ledvin inhibice systému renin-angiotensin. Na základně recentních úspěšných klinických studií máme nyní možnost kardiovaskulární i renální riziko dále snížit pomocí inhibitorů SGLT2 a finerenonu.
Léčba akutních virových hepatitid, která probíhá za hospitalizace na infekčních odděleních a klinikách, se podle typů virových hepatitid většinou neliší a je zpravidla pouze symptomatická. V současnosti je v Evropě naprostá většina pacientů s chronickou hepatitidou B indikovaných k léčbě léčena tenofovirem nebo entekavirem. Hepatitida C je léčena kombinací přímo působících perorálních virostatik. Přednost má užití pangenotypových režimů, které jsou stejně účinné proti všem genotypům a subtypům viru hepatitidy C (HCV).
Obezita je chronické onemocnění, které postihuje miliony lidí na celém světě. Je definována jako index tělesné hmotnosti 30 nebo vyšší nebo obvod pasu větší než 102 cm u mužů nebo 88 cm u žen. Obezita zvyšuje riziko různých zdravotních problémů, jako jsou diabetes mellitus 2. typu, CMP, arteriální hypertenze, spánková apnoe, osteoartritida a některé druhy nádorových onemocnění. Cílem léčby obezity je pomoci lidem zhubnout a zlepšit jejich zdraví a kvalitu života. Existují různé přístupy k léčbě obezity v závislosti na závažnosti stavu, preferencích jednotlivce a dostupnosti zdrojů. Tento článek se zabývá některými moderními léčebnými metodami, které mění podobu léčby obezity.
Kombinace hypertenze a obezity či nadváhy je u našich hypertoniků velmi častá. Vyšetření a léčba obézního hypertonika má svá specifika – od měření krevního tlaku po volbu vhodné medikace. Vždy řešíme přidružené komorbidity a rizikové faktory – cílem léčby hypertenze není pouhé dosažení cílových hodnot krevního tlaku ale snížení celkového kardiovaskulárního rizika.
Sedmá generace senzorů pro kontinuální monitoraci glukózy u pacientů s diabetes mellitus Dexcom G7 přichází s menším senzorem, kompletně přepracovanou mobilní aplikací pro zobrazení senzoru a s integrovanou statistickou analýzou dat z již známé aplikace Clarity. Zatím nekomunikuje s komerčními hybridními inzulinovými pumpami, a tak osloví zejména pacienty léčené inzulinovými pery. Počítá se však s integrací se smyčkami, které komunikují s předchozí verzí tohoto senzoru.
Diabetes mellitus a srdeční selhání mají vysokou prevalenci a v dospělé populaci jsou vzájemnými rizikovými faktory. Léčba diabetiků se srdečním selháním není v zásadních bodech odlišná od léčby pacientů se srdečním selháním bez diabetu. Některé body je však nutné mít na paměti. Rovněž hypoglykemická terapie diabetu u pacientů se srdečním selháním může mít své odlišnosti oproti pacientům bez přítomnosti kardiovaskulárních komplikací. V tomto roce byla prezentována nová evropská doporučení pro léčbu pacientů s diabetes mellitus a kardiovaskulárními onemocněními.
Adekvátní střevní očista je zcela zásadní pro správně a úspěšně provedenou diagnostickou či terapeutickou koloskopii a patří také mezi indikátory kvality koloskopie. Až ve 25 % případů bývá kvalita střevní očisty špatná, což přináší riziko přehlédnutí patologického nálezu. Jednodenní bezezbytková dieta je doporučována jako dostačující. Preferována je tzv. dělená střevní očista a poslední dávka očistného roztoku má být ideálně ukončena 4 hodiny před začátkem vyšetření. Takový postup je pacienty lépe tolerován a kvalita střevní očisty bývá vyšší. Oproti dříve rutinně používané velkoobjemové střevní očistě (4 litry) lze pacientům nabídnout i nízkoobjemové a také ochucené roztoky (2–3 litry).
V článku jsou zmíněny pokroky z období posledních 20 let v oblasti farmakoterapie na poli renoprotektivních léků, léčby anémie, kalcio-fosfátového metabolizmu, rozšiřování hemodiafiltrace, transplantologie i v rozvoji domácích eliminačních metod při léčbě chronického onemocnění ledvin.