Kombinace hypertenze a obezity či nadváhy je u našich hypertoniků velmi častá. Vyšetření a léčba obézního hypertonika má svá specifika – od měření krevního tlaku po volbu vhodné medikace. Vždy řešíme přidružené komorbidity a rizikové faktory – cílem léčby hypertenze není pouhé dosažení cílových hodnot krevního tlaku ale snížení celkového kardiovaskulárního rizika.
Poslední tři dekády jsou v zemích střední a východní Evropy spojeny s nárůstem obezity, diabetu, dyslipidemie a hypertenze. Stavy, které jsme dříve chápali jako „onemocnění vyššího věku“, se stále častěji objevují u mladé populace. Proto je nutné opustit prostou snahu zabránit „akutní“ dekompenzaci a soustředit se více na prevenci komplikací.
Spironolakton, užívaný od šedesátých letech 20. století, má nezastupitelné místo v léčbě arteriální hypertenze, a to především v terapii rezistentní hypertenze a primárního aldosteronizmu. Má předvídatelné nežádoucí účinky, které jsou závislé na dávce. Během léčby jsou nutné pravidelné kontroly renálních testů a mineralogramu.
Podle klasických představ všechny účinky angiotenzinu II na cílové tkáně vznikaly působením na jediný typ receptoru. Situace se změnila v 80. letech, kdy byla na trh uvedena řada vysoce specifických ligandů pro receptory angiotenzinu II, pomocí kterých se podařilo identifikovat dva hlavní typy receptorů pro angiotenzin II (AT1 a AT2). Homologie se z molekulárního hlediska pohybuje pouze kolem 32–34 %.
K dosažení cílových hodnot krevního tlaku podle aktuálních doporučení může být nutné kromě základních antihypertenziv použít rezervní léky ze skupiny centrálně působících antihypertenziv, alfablokátorů nebo přímých vazodilatancií. V následujícím textu je věnována pozornost moxonidinu jako často užívanému rezervnímu antihypertenzivu, jež však v některých klinických situacích může představovat alternativu základních léčiv (např. při jejich intoleranci či kontraindikaci).
V léčbě hypertenze máme v současné době tři zásadní problémy. Ve vysokém procentu nedosahujeme cílové hodnoty krevního tlaku, za druhé máme špatnou adherenci pacientů k léčbě a za třetí nezahajujeme léčbu včas. V roce 2018 vyšlo nové „Doporučení pro diagnostiku a léčbu arteriální hypertenze ČSH 2017“, které se snaží reagovat na tyto problémy. Zaměřujeme se na kombinační terapii, především fixní.
Přes pokročilou diagnostiku a léčbu zůstávají onemocnění srdce a cév nejvýznamnější příčinou lidské mortality a morbidity. Společným jmenovatelem většiny těchto nemocí je ateroskleróza. Předpokladem její léčby je stanovení kardiovaskulární rizikovosti pacienta. Toto se provádí na základě zjištění přítomnosti a rozsahu jednotlivých rizikových faktorů. Následná léčba sestává z intervence co nejvíce z těchto onemocnění a nevhodných životních návyků.
Hypertenze a dyslipidemie patří mezi nejzávažnější rizikové faktory kardiovaskulárních onemocnění. Téměř 70 % pacientů s hypertenzí má také dyslipidemii, ale pouze 30 % pacientů v primární prevenci dosahuje cílových hodnot. Jak dosáhnout lepších výsledků, jak motivovat pacienty k léčbě a zlepšit adherenci? Pomocí praktických tipů a triků toho můžeme dosáhnout.
Časnou léčbou hypertenze je možno zabránit strukturálnímu nebo funkčnímu postižení tepen a/nebo cílových orgánů (HMOD). … Přečíst
První použitelný manžetový tonometr, v němž byla použita rtuť, sestrojil v roce 1896 italský lékař Scipione Riva-Rocci. Dovedl … Přečíst