Nové možnosti léčby pokročilého nebo recidivujícího endometriálního karcinomu – dostarlimab
Nová léčiva u endometriálního karcinomu navazují na konvenční chemoterapii a patří do léčebného armamentária pokročilých, metastatických a recidivujících stadií onemocnění, která mají dosud špatnou prognózu. Novinkami v systémové léčbě jsou monoklonální protilátky (lenvatinib, trastuzumab), checkpoint inhibitory (dostarlimab, pembrolizumab) a cílená léčiva (zejména ze skupiny kinázových inhibitorů). V klinické praxi se u gynekologických malignit potvrdila malá účinnost imunoonkoterapeutik v monoterapii, obvykle se kombinují s konvenční chemoterapií nebo s cílenými léčivy. Je popsána signifikantní synergická účinnost kombinace dostarlimab + karboplatina s paklitaxelem v kohortě pacientek s hypermutovaným typem karcinomu. Významnost úspěchů těchto terapeutik dokládá i recentní změna v doporučených postupech České onkologické společnosti.
ESC 2023 – nové doporučené postupy pro diagnostiku a léčbu srdečního selhání
Chronické srdeční selhání je klinický syndrom charakterizovaný typickými symptomy a známkami. Mortalita na srdeční selhání je vysoká a kvalita života pacientů není v mnoha případech dostatečná. Potěšující jsou nové a stále se vyvíjející možnosti farmakologické i nefarmakologické léčby. V srpnu 2023 byla publikována zatím poslední odborná doporučení Evropské kardiologické společnosti (ESC) pro léčbu srdečního selhání. Pacienti se srdečním selháním jsou děleni podle ejekční frakce do skupiny se sníženou, mírně sníženou a zachovanou ejekční frakcí. Novou lékovou skupinou indikovanou bez rozdílu ejekční frakce s cílem snížení morbidity a mortality a zlepšení kvality života jsou inhibitory SGLT2 – glifloziny.
Léčba karcinomu mléčné žlázy
V článku jsou prezentovány současné léčebné postupy použitelné při léčbě nemetastatického i metastatického karcinomu prsu, a to jak možnosti lokoregionální terapie (chirurgické postupy a radioterapie), tak i možnosti systémové onkologické terapie (hormonální terapie, chemoterapie, cílené terapie a imunoterapie). Léčebné postupy jsou rozlišovány podle rozsahu nádorového onemocnění a podle jednotlivých podtypů karcinomu mléčné žlázy.
Moderní léčba bronchogenního karcinomu
Léčba plicní rakoviny zažívá velký rozmach, a to jak u malobuněčných nádorů, tak i u nemalobuněčných. Cílená léčba a imunoterapie se pomalu od pokročilých stadií posouvají do nižších, kurabilnějších stadií. Je proto i logické, že je kladen velký důraz na screening, kdy je nějvětší šance podchytit tato nízká, asymptomatická stadia a nemocným dopřát naději na úplné vyléčení.
Organizace léčby roztroušené sklerózy a současné terapeutické trendy
Za posledních 25 let došlo ve vývoji léčby roztroušené sklerózy mozkomíšní (RSM) k pozoruhodnému pokroku. Pro relabující formy RS (R-RS) je k dispozici mnoho nových preparátů využívajících různých mechanizmů účinku. Naproti tomu u progresivní R-RS jsou léčebné možnosti stále omezené. U RSM potřebujeme léčbu, která by dokázala zastavit aktivitu onemocnění, progresivní zhoršování neurologického deficitu a obnovit funkce poškozeného centrálního nervového systému. Cílem tohoto článku je poukázat na změnu v algoritmu léčby R-RS a seznámit odbornou veřejnost s organizací péče o tyto pacienty.
Pompeho nemoc
Pompeho nemoc, přesně označována jako glykogenóza typu II, je velmi vzácné autozomálně recesivně dědičné onemocnění. Příčinou onemocnění je mutace genu pro lyzozomální kyselou α-1,4 glukosidázu (GAA) – enzym, který je odpovědný za štěpení α-1,4 vazby v glykogenu. Pokud je tento enzym v lidském organizmu deficitní, nebo jeho aktivita vykazuje nějaký defekt, dochází ke kumulaci lyzozomálního glykogenu v mnoha tkáních. Nejčastěji bývá postiženo právě příčně pruhované svalstvo. U malých dětí je toto postižení patrné také v srdečním svalu.
Inhibitory JAK a otázka jejich bezpečnosti
Takzvané Janusovy kinázy jsou tyrosinproteinkinázy, které se vážou na transmembránové cytokinové receptory typu 1 a typu 2 a zprostředkovávají buněčné odpovědi na četné cytokiny a růstové faktory; tyto mediátory jsou důležité v imunitní obraně a imunitou zprostředkovaných onemocněních. Účinnostně bezpečnostní profil inhibitorů Janusových kináz, je z pohledu aktuálních doporučení příznivý, současně je třeba respektovat individuální stav pacientů. Tento postup koresponduje s konceptem personalizované medicíny. Následující text je tedy zaměřen na eliminaci možných rizik.
Diagnostika a léčba hepatitidy D
Virus hepatitidy D (HDV) může infikovat vnímavého hostitele současně s virem hepatitidy B (HBV) – koinfekce – nebo superinfikovat osobu chronicky infikovanou HBV. HBV/HDV koinfekce obvykle vede k akutní hepatitidě s širokým klinickým spektrem od asymptomatického průběhu až po akutní jaterní selhání. Do chronicity však přechází jen malá část případů (kolem 2 %). Naopak superinfekce HDV na chronickou infekci HBV vede velmi často k těžké akutní hepatitidě, která přechází až v 90 % případů do chronické hepatitidy D (CHD), která je spojena se závažnějšími chronickými následky než monoinfekce HBV. Prokázána je častější a rychlejší progrese CHD do jaterní cirhózy a hepatocelulárního karcinomu, než je tomu u monoinfekce HBV.
Homeopatie řeší mnoho ženských obtíží, a to na úrovni somatické, hormonální i psychické
Homeopatie je šetrná léčebná metoda, kterou lze začlenit do komplexní péče o pacienty jakéhokoli věku. Své místo nachází jak v akutní medicíně, tak v podpůrné léčbě řady chronických stavů. V toto příspěvku se zaměříme na možnosti využití klinické homeopatie v gynekologii. Informace nám poskytla gynekoložka a homeopatka Christelle Besnard Charvet, působící mimo jiné na oddělení podpůrné léčby onkologického oddělení ve francouzském Lyonu.
Novinky v oblasti antikoagulační léčby a perspektivy dalšího vývoje
Přímá perorální antikoagulancia, zavedená do klinické praxe v první dekádě 21. století, přinesla velký pokrok v antikoagulační léčbě. Přesto je tato léková skupina spojena s četnými výzvami a limitacemi. Proto se intenzivně hledají nové možnosti antikoagulace. V pokročilé fázi je vývoj inhibitorů faktoru XI a faktoru XIa.