Léčba difuzního velkobuněčného B-lymfomu (DLBCL) doznala za poslední dekády značného rozvoje a spektrum terapeutických možností se neustále rozšiřuje. Díky novým znalostem o molekulární patogenezi DLBCL se objevují inovativní léčebné modality, které jsou zaměřeny na rekurentní genetické změny v jednotlivých podtypech DLBCL. Nadále však převažuje přístup založený na cílení univerzálních B-buněčných antigenů.
Jednou z možností, jak zlepšit léčebné výsledky pacientů s metastatickým kastračně rezistentním karcinomem prostaty (mCRPC), je zavedení nových skupin léků do léčebného algoritmu onemocnění. Řadíme sem i takzvané PARP [poly(ADP-ribóza)polymeráza] inhibitory. Mechanizmus terapie PARP inhibitory spočívá v inhibici enzymů, které opravují poškozenou DNA. Mutace v genech opravujících DNA se vyskytují u karcinomu prostaty v 11–33 %, nejčastěji je zastoupena mutace v genu BRCA2 (5,3 %). Nejvíce dat u pacientů s mCRPC máme k dispozici s PARP inhibitorem olaparibem a talazoparibem.
Kolorektální karcinom (CRC) zaujímá mezi maligními onemocněními podle statistik celosvětově 3. místo v incidenci a 2. místo v počtu úmrtí. Většina nových případů vzniká bez prokazatelné genetické zátěže, hereditární syndromy jsou odpovědné za pouhých 5 % případů, familiární výskyt se týká zhruba 25 % případů a zbylých 70 % připadá na spontánně vzniklé CRC. Kromě klasických rizikových faktorů se pozornost zaměřuje také na roli a význam střevního mikrobiomu.
Zhoubné ovariální nádory patří k nádorům s nejhorší prognózou. Cca 75 % pacientek je diagnostikováno ve III. a IV. stadiu nemoci. Primární léčebnou modalitou je radikální chirurgický výkon, optimálně do nulového rezidua. Z chemoterapeutických režimů je základem kombinace paklitaxelu s platinovými deriváty. Biologická léčba bevacizumabem přinesla naději u žen s metastatickým, rekurentním či perzistentním karcinomem. Nejnovější terapie PARP inhibitory přináší výsledky zejména, ale nejen u pacientek s BRCA mutací.
Kastračně rezistentní karcinom prostaty představuje poslední fázi tohoto onemocnění s nejhorší prognózou. Časná identifikace tohoto stadia je nezbytná pro zahájení léčby moderními hormonálními preparáty. Oddálíme tím dobu do vzniku nových nebo progresi stávajících metastáz a prodloužíme nádorově specifické i celkové přežití.
Malobuněčný karcinom plic (small cell lung cancer – SCLC) je jedním ze skupiny plicních nádorů. Jde o agresivní neuroendokrinní nádor charakterizovaný časnými a četnými metastázami, které vyžadují rychlou léčbu, jinak přežití nemocných je v řádu týdnů až měsíců. I přes pokrok v oblasti klinické onkologie v posledních 20 letech se však léčba SCLC nijak zvlášt neposouvala. V posledních letech nám daly jistou naději probíhající studie s imunoterapií a rok 2022 se stal zlomovým i po stránce úhrady imunoterapie. Naděje se upíná tedy i tímto směrem, nicméně SCLC zůstává chorobou se špatnou prognózou.
Zjištění, že translokací BCR::ABL1 vzniká fúzní protein Bcr-Abl s vlastní tyrosinkinázovou aktivitou, předznamenalo éru tyrosinkinázových inhibitorů (TKI), které dramaticky změnily způsob vedení léčby chronické myelodní leukemie a celkovou prognózu onemocnění. Postupně byly do klinického užití zavedeny TKI první generace imatinib, druhogenerační TKI dasatinib, nilotinib a bosutinib a třetigenerační TKI ponatinib. Druhogenerační TKI radotinib, vyvinutý v Jižní Koreji, není v našich končinách běžně užíván.
Bolest je v pokročilém stadiu onkologického onemocnění jeden z nejčastějších příznaků, které zhoršují kvalitu života. I když nemáme k dispozici mnoho nových preparátů, dochází k prohlubování našich vědomostí o léčbě bolesti. Abychom byli schopni nastavit pacientům léčbu bolesti správně, je třeba se s těmito novými poznatky průběžně seznamovat.
Ovariální karcinom patří mezi nádory s vysokou mortalitou. V posledních letech došlo k zařazení nových léků především pro pacientky s mutací BRCA, které vedou k prodloužení doby do progrese i celkového přežití. Jedná se o tzv. PARP inhibitory, které jsou používány v udržovací terapii po dokončení standardní léčby.
Karcinom pankreatu je nádorové onemocnění se vzrůstající incidencí a špatnou prognózou. Diagnóza bývá vzhledem k pozdní manifestaci příznaků stanovena často již v pokročilém stadiu onemocnění. Jedinou potenciálně kurativní metodou je kompletní chirurgická resekce. I tak je prognóza nepříliš dobrá. U pokročilých onemocnění je zvažována paliativní onkologická či symptomatická léčba.