Podle klasických představ všechny účinky angiotenzinu II na cílové tkáně vznikaly působením na jediný typ receptoru. Situace se změnila v 80. letech, kdy byla na trh uvedena řada vysoce specifických ligandů pro receptory angiotenzinu II, pomocí kterých se podařilo identifikovat dva hlavní typy receptorů pro angiotenzin II (AT1 a AT2). Homologie se z molekulárního hlediska pohybuje pouze kolem 32–34 %.
Pro kontrolu dyslipidemie máme k dispozici velmi účinné léky. Nejzávažnější komplikací je, že pacienti tyto, … Přečíst
Další ze série webinářů Sanofi Cardio Academy, o nichž pravidelně informujeme v časopise Profi Medicína, se zaměřil na problematiku terapie dyslipidemie v praxi. Příspěvky odborníků se věnovaly hypolipidemické léčbě v akutní kardiologii, (ne)dosahování cílových hodnot krevních lipidů a významu inhibitorů PCSK9. Předsednictví se tentokrát ujal prof. MUDr. Richard Češka, CSc., z Centra preventivní kardiologie III. interní kliniky 1. LF UK a VFN Praha.
Srdeční selhání je časté onemocnění se závažnou morbiditou a mortalitou. Článek shrnuje aktuální doporučení farmakologické léčby chronického srdečního selhání. Základem léčby je ovlivnění neurohumorální aktivace, která hraje klíčovou roli s patofyziologií srdečního selhání, především tedy betablokátory a léky ovlivňující systém renin-angiotensin-aldosteron. Novou skupinou se silným doporučením jsou glifloziny (empagliflozin a dapagliflozin). Důraz je také kladen na léčbu komorbidit včetně deficitu železa.
K dosažení cílových hodnot krevního tlaku podle aktuálních doporučení může být nutné kromě základních antihypertenziv použít rezervní léky ze skupiny centrálně působících antihypertenziv, alfablokátorů nebo přímých vazodilatancií. V následujícím textu je věnována pozornost moxonidinu jako často užívanému rezervnímu antihypertenzivu, jež však v některých klinických situacích může představovat alternativu základních léčiv (např. při jejich intoleranci či kontraindikaci).
Praktičtí lékaři hrají důležitou roli nejen ve screeningu a diagnostice arteriální hypertenze, ale též při sledování a léčbě hypertoniků. Podle aktuálních doporučení pro diagnostiku a léčbu arteriální hypertenze je cílem co nejrychlejší dosažení optimálních hodnot krevního tlaku, tedy redukce kardiovaskulárního rizika. Navzdory možnostem našeho zdravotního systému dosahuje cílových hodnot krevního tlaku stále pouze menšina hypertoniků. Následující článek nabízí pohled na možnosti léčby arteriální hypertenze u vybraných skupin pacientů v ordinaci praktického lékaře.
Cholesterol je důležitá sloučenina pro lidský organizmus, ale jeho zvýšená hladina v krvi způsobuje aterosklerózu, na jejímž podkladě vznikají nejčastější kardiovaskulární onemocnění. Je vysvětlena příčina hypercholesterolemie a možnosti jejího ovlivnění: zdravý životní styl a farmakoterapie (statiny, ezetimib, PCSK9i). Hlavním cílem léčby je hladina LDL cholesterolu, tj. cholesterol nesený na lipoproteinu nízké hustoty (low density lipoprotein).
V léčbě hypertenze máme v současné době tři zásadní problémy. Ve vysokém procentu nedosahujeme cílové hodnoty krevního tlaku, za druhé máme špatnou adherenci pacientů k léčbě a za třetí nezahajujeme léčbu včas. V roce 2018 vyšlo nové „Doporučení pro diagnostiku a léčbu arteriální hypertenze ČSH 2017“, které se snaží reagovat na tyto problémy. Zaměřujeme se na kombinační terapii, především fixní.
Vlivem vysoké prevalence a nutnosti komplexního přístupu k pacientům je srdeční selhání významným medicínským a socioekonomickým problémem. O pacienty se srdečním selháním pečuje řada specialistů různých odborností. Za poslední desítky let se prognóza těchto pacientů, zejména díky moderní farmakoterapii, výrazně zlepšuje. Nejnovější skupinou léků, které se významně uplatňují v léčbě srdečního selhání, jsou inhibitory sodíko-glukózového kotransportéru 2, glifloziny.
Přes pokročilou diagnostiku a léčbu zůstávají onemocnění srdce a cév nejvýznamnější příčinou lidské mortality a morbidity. Společným jmenovatelem většiny těchto nemocí je ateroskleróza. Předpokladem její léčby je stanovení kardiovaskulární rizikovosti pacienta. Toto se provádí na základě zjištění přítomnosti a rozsahu jednotlivých rizikových faktorů. Následná léčba sestává z intervence co nejvíce z těchto onemocnění a nevhodných životních návyků.