Axiální spondyloatritidy – aktuální klasifikační kritéria a léčebné přístupy

Axiální spondyloatritidy (axSpA) jsou chronická zánětlivá onemocnění, která typicky postihují axiální skelet (spondylitida), SI klouby (sakroileitida) a dále periferní klouby (artritidy) a další struktury – enteze (entezitida), daktylitida. Extraskeletální manifestace zahrnují akutní přední uveitidy, psoriázu a idiopatické střevní záněty. Společným znakem SpA je také nepřítomnost revmatoidních faktorů, různě silně vyjádřená přítomnost antigenu HLA-B27, familiární výskyt a vztah k infekci, který je jasný zejména u reaktivních artritid.

Systémový lupus erythematodes: Nové doporučení pro terapii EULAR 2023

Systémový lupus erythematodes (SLE) je chronické multiorgánové autoimunitní zánětlivé onemocnění spojené se zvýšenou morbiditou a mortalitou nemocných. SLE je spojen s deregulací imunitního systému vedoucí k perzistenci chronického zánětu vedoucího k orgánovému poškození. Vzhledem k velmi heterogenním manifestacím a průběhu představuje diagnostika a terapie SLE stále jistou výzvu. Aktualizovaná klasifikační kritéria EULAR/ACR z roku 2019 byla vypracována pro včasnou diagnostiku nemocných, a tím i zahájení terapie. Článek je zaměřen na stručný přehled klasifikačních kritérií a recentních doporučení pro terapii SLE.

Léčba transthyretinové amyloidózy tafamidisem

Transthyretinová amyloidóza vzniká ukládáním patologické molekuly transthyretinu do různých tkání. Transthyretin je molekula monotetrameru, která je fyziologicky produkovaná v játrech a slouží jako transportér pro tyroxin a je součástí molekuly retinol vázajícího proteinu (dříve se tato molekula nazývala prealbumin). Mutací dojde k destabilizaci tetramerové struktury, molekula je náchylná k rozpadu, při kterém vznikají monomery a oligomery. Tyto menší molekuly se formulují do řetězců, které se ukládají do různých tkání, mimo jiné i do extracelulární hmoty myokardu. Cílem tafamidisu je stabilizace molekuly transthyretinu, aby byla zachována struktura tetrameru. Tím zabraňuje vzniku nových amyloidových fibril a zastaví progresi onemocnění.

Refluxní choroba jícnu, aktuální možnosti léčby

Gastroezofageální refluxní nemoc (GERD) je velmi časté a fenotypově různorodé onemocnění. Moderní léčba GERD se opírá o správné určení fenotypu nemoci. Článek velmi stručně shrnuje možnosti léčby GERD na úrovni režimových opatření, farmakoterapie, endoskopické terapie a chirurgických možností léčby. Zmíněna je i možnost fyzioterapie, psychoterapie a některé alternativní postupy.

Současný stav léčby atopické dermatitidy dospělých

V článku je uveden přehled aktuálních léčebných postupů u atopické dermatitidy dospělých. Pro objasnění souvislostí jsou nastíněny jak etiopatogeneze nemoci, tak i současná diagnostická kritéria. Základem sdělení je problematika lokální i celkové terapie.

Léčba bolesti v revmatologii

Bolest je jednou z nejčastěji hlášených potíží u pacientů s revmatickým onemocněním. Studie ukázaly, že většina pacientů vnímá bolest jako hlavní problém své nemoci a její zmírnění je pro ně nejyyšší prioritou. U revmatologických pacientů je velkým problémem chronizace bolesti, která může přetrvávat i u těch, kteří dosáhli adekvátní kontroly nad základním onemocněním. Chronická bolest často vede k poruchám spánku, nálady, depresi a úzkosti.

Současný stav léčby revmatoidní artritidy

Revmatoidní artritida je nejčastější autoimunitní onemocnění postihující pohybový aparát polyartritidou a projevující se četnými mimokloubními manifestacemi. V posledních více než 20 letech se léčebný repertoár rozrostl o několik cíleně působících přípravků, konkrétně biologických léků zasahujících proti cytokinům nebo imunitním buňkám, ale také na úrovni nitrobuněčné signalizace. Změnily se terapeutické strategie, kdy bez ohledu na použitý lék platí, že by měla být léčba nasazena co nejdříve od prvních příznaků nemoci a měla by být vedena k cíli.

Sekukinumab v léčbě spondyloartritid

Předmětem článku je zhodnocení účinnosti a bezpečnosti IL-17A inhibitoru sekukinumabu ve skupině spondyloartritid, konkrétně u ankylozující spondylitidy (AS), non radiografické axiální spondyloartritidy (axSpA) a psoriatické artritidy (PsA). U každé klinické jednotky je stručně podán popis konvenční i biologické léčby, jak je rozebírána evidence o účinnosti sekukinumabu u jednotlivých diagnóz, a to v randomizovaných, kontrolovaných studiích a jejich otevřených extenzích. Dále pak jsou prezentovány výsledky kohortových studií a registrů včetně českého národního registru ATTRA.

Biologická léčba psoriatické artritidy

Psoriatická artritida (PsA) je chronické zánětlivé onemocnění, charakterizované bolestí a ztrátou funkce periferních kloubů (artritida), postižením páteře (axiální spondylitida, sakroiliitida), entezitidou, daktylitidou, postižením kůže (psoriáza PsO) a nehtů, a proto je nazývána „psoriatickou nemocí“. Psoriatická artritida se řadí do skupiny spondyloartritid. Postižení orgánů asociovaných s PsA (psoriáza, uveitida a zánětlivé onemocnění střev) se nově nazývá „nemuskuloskeletální“ (non-musculoskeletal) manifestace, která nahrazuje termín „mimokloubní“ (extra-articular) manifestace.

Spondyloartritidy a jejich léčba

Spondyloartritidy patří mezi zánětlivá revmatická onemocnění postihující páteř podobně jako periferní klouby a mohou vést až k jejich úplné destrukci. Léčba se skládá z nefarmakologických postupů soustředících se na pravidelný pohyb a z účinné farmakoterapie stojící na nesteroidní antirevmatické léčbě a léčbě biologické (případně cílené syntetické) u pacientů s přetrvávající významnou aktivitou onemocnění.