biologická léčba

Stillova nemoc – co je nového v léčbě

Stillova choroba se začátkem v dospělosti patří mezi polygenně podmíněná autoinflamatorní onemocnění charakterizovaná recidivujícími horečkami, typickými kožními projevy, bolestmi svalů a kloubů, lymfadenopatií a hepatosplenomegalií. Možným rizikem je rozvoj život ohrožujících komplikací, jako je syndrom aktivovaných makrofágů nebo sekundární amyloidóza orgánu. V následujícím textu jsou popsány informace týkající se současné farmakoterapie a novinek v léčbě tohoto onemocnění.

Léčba ovariálního karcinomu

Zhoubné ovariální nádory patří k nádorům s nejhorší prognózou. Cca 75 % pacientek je diagnostikováno ve III. a IV. stadiu nemoci. Primární léčebnou modalitou je radikální chirurgický výkon, optimálně do nulového rezidua. Z chemoterapeutických režimů je základem kombinace paklitaxelu s platinovými deriváty. Biologická léčba bevacizumabem přinesla naději u žen s metastatickým, rekurentním či perzistentním karcinomem. Nejnovější terapie PARP inhibitory přináší výsledky zejména, ale nejen u pacientek s BRCA mutací.

Axiální projevy u spondyloartritid

Axiální postižení, sakroilitida nebo spondylitida, bývá přítomno různou měrou u jednotlivých spondyloartritid (SpA). Léčba axiálního postižení má vést ke snížení aktivity onemocnění, zmírnění bolestí a ztuhlosti zad. K dispozici jsou farmakologické i nefarmakologické postupy. Z léčiv jsou doporučována nesteroidní antirevmatika, biologická nebo cílená syntetická chorobu modifikující léčiva.

Aktuální léčba lokálně pokročilého nemalobuněčného karcinomu plic

Správného léčebného postupu lze v případě nemalobuněčného karcinomu plic (NSCLC) dosáhnout pouze multidisciplinární spoluprací. Specialisté tak určí specifickou kombinaci léčebných modalit podle charakteristik pacientova onemocnění a jeho celkového stavu. Terapeutické možnosti se v poslední době značně rozšířily především o cílenou léčbu. Právě aktuálním možnostem léčby lokálně pokročilého NSCLC je tento článek věnován.

Cílená léčba u revmatických chorob

Biologická léčba znamenala převrat v terapii nejčastějších revmatických zánětlivých nemocí, jako je revmatoidní artritida, axiální spondyloartritidy nebo psoriatická artritida. Kolem 60 % nemocných revmatoidní artritidou, u nichž selhala léčba standardními imunomodulancii, zareagovalo příznivě na podání anticytokinových biologických preparátů. K dalšímu pokroku došlo v posledních 10 letech, kdy byly do terapie revmatických chorob zavedeny nízkomolekulární látky cílené na přenos prozánětlivého signálu přes buněčnou stěnu blokádou enzymů Janus kináz.