Správného léčebného postupu lze v případě nemalobuněčného karcinomu plic (NSCLC) dosáhnout pouze multidisciplinární spoluprací. Specialisté tak určí specifickou kombinaci léčebných modalit podle charakteristik pacientova onemocnění a jeho celkového stavu. Terapeutické možnosti se v poslední době značně rozšířily především o cílenou léčbu. Právě aktuálním možnostem léčby lokálně pokročilého NSCLC je tento článek věnován.
V léčbě pacientů s myeloidními onemocněními typu myelodysplastického syndromu se v posledních letech objevilo několik velmi nadějných léků rozšiřujících léčebné možnosti. Některé léky již úspěšně prošly ověřením účinnosti a bezpečnosti v rámci klinických studií a dostaly se do běžné klinické praxe, jiné na schválení regulačními autoritami zatím čekají.
Triple negativní metastazující nebo lokálně rekurentní inoperabilní karcinom prsu bohužel představuje onemocnění s obecně špatnou prognózou. Samostatná chemoterapie na bázi taxanu, platiny, vinorelbinu, kapecitabinu či eribilunu byla dlouhou dobu jedinou léčebnou možností, ale s neuspokojivými výsledky. Nově se do léčebných algoritmů dostala imunoterapie a PARP inhibitory. Pembrolizumab v kombinaci s chemoterapií jednoznačně prokázal benefit a bezpečnost v léčbě metastatického karcinomu prsu.
Kastračně rezistentní karcinom prostaty (CRPC) bez průkazu metastatického onemocnění podle standardních zobrazovacích metod (CT a scintigrafie skeletu) či vyšetření nové generace (PET/CT) klasifikujeme jako nemetastatický CRPC (nmCRPC). Donedávna nebyla k dispozici účinná léčba tohoto onemocnění a pacienti progredovali do metastatického stadia. Cílem léčby nmCRPC je proto prodloužení doby do vzniku metastatického stadia a prodloužení i celkového přežití (OS). Toto potvrdily i tři významné prospektivní klinické studie 3. fáze. Studie hodnotily antiandrogeny 2. generace, kam patří apalutamid, enzalutamid a darolutamid.
Základem kurativní terapie akutní myeloidní leukemie (AML) byla po desetiletí indukční chemoterapie „7 + 3“ následovaná další konsolidační chemoterapií, případně transplantací krvetvorných buněk. Terapeutické možnosti v posledních letech rozšířily nové léky, které přispěly ke zlepšení léčebných výsledků. Prognóza onemocnění však nadále zůstává závažná a je potřebný další výzkum na poli léčby AML.
Do léčby folikulárního lymfomu vstupuje řada cílených léků a modalit, které nejsou založeny na chemoterapii, a jsou tedy vhodnější i pro pacienty neúnosné k chemoterapii ať již z důvodu toxicity, nebo nízké účinnosti. Kromě již dostupných léčiv v klinické praxi (obinutuzumab, idelalisib nebo lenalidomid) je v klinických studiích testována řada dalších léků. Následující přehled shrnuje nejvýznamnější skupiny léčiv perspektivních v terapii folikulárního lymfomu. Jde zejména o inhibitor epigenetických modifikátorů (tazemetostat), léky cílící na epitop CD19 (tafasitamab, anti CD-19 CAR-T), koncepčně novým přístupem jsou bispecifické protilátky antiCD-20/CD-3.
Kazuistika popisuje případ pacienta, u kterého po radikální operaci a adjuvantní terapii došlo k časné generalizaci. Následná systémová léčba vedla ke kontrole onemocnění s možností chirurgické resekce plicních metastáz. Další časný relaps po radikálním ošetření plicních metastáz je v současnosti kontrolován paliativní léčbou trifluridinem/tipiracilem.
V případě hepatocelulárního karcinomu jde o jeden z mála nádorů, u kterého známe v 95 % etiologii, kterou … Přečíst
Karcinom prostaty (KP) představuje nejčastější nádorové onemocnění mužů a je spojen s významnou morbiditou a mortalitou. V roce 2019 bylo na celém světě diagnostikováno přibližně 1,8 milionu nových případů, což představuje 13 % všech nádorů u mužů. Karcinom prostaty byl v roce 2019 pátou nejčastější příčinou úmrtí na nádorové onemocnění mužů. K hlavním předpokladům úspěšné léčby tohoto onemocnění patří časná a přesná diagnostika.
Zhoubné nádory jsou jednou z nejčastějších příčin zdravotních problémů a úmrtí v naší populaci. Vlivem vysoké incidence … Přečíst