Alena Palčová

Moderní léčba hypertenze a její role ve specifických diagnózách

Stále platí, že za arteriální hypertenzi označujeme opakované zvýšení krevního tlaku (TK) ≥ 140/90 mm Hg naměřené minimálně při 2 různých návštěvách. Vztah mezi hodnotou TK, kardiovaskulárními, renálními nemocemi byl opakovaně prokázán a zde se ukazuje, že největší profit by přinesl systolický TK cca 115 a diastolický pod 75 mm Hg.  Léčba arteriální hypertenze musí být komplexní, to znamená, že své místo mají nefarmakologická, režimová opatření a farmakologická léčba. Léčba hypertenze snižuje zejména výskyt cévní mozkové příhody, srdečního selhání, ischemické choroby srdeční, renálního selhání a fibrilace síní.

Léčba kožního spinaliomu

Kožní dlaždicobuněčný karcinom (spinaliom) patří mezi nejčastější zhoubné nádory. Základním pilířem léčby je radikální chirurgická excize s dostatečným lemem zdravé tkáně, z nechirurgických možností je metodou volby radioterapie. Zásadní bylo zavedení imunoterapie do léčby metastazujícího a lokálně pokročilého kožního spinaliomu, která přinesla významné zlepšení péče o tyto pacienty.

Sekukinumab v léčbě spondyloartritid

Předmětem článku je zhodnocení účinnosti a bezpečnosti IL-17A inhibitoru sekukinumabu ve skupině spondyloartritid, konkrétně u ankylozující spondylitidy (AS), non radiografické axiální spondyloartritidy (axSpA) a psoriatické artritidy (PsA). U každé klinické jednotky je stručně podán popis konvenční i biologické léčby, jak je rozebírána evidence o účinnosti sekukinumabu u jednotlivých diagnóz, a to v randomizovaných, kontrolovaných studiích a jejich otevřených extenzích. Dále pak jsou prezentovány výsledky kohortových studií a registrů včetně českého národního registru ATTRA.

PARP inhibitory v léčbě karcinomu prostaty

Jednou z možností, jak zlepšit léčebné výsledky pacientů s metastatickým kastračně rezistentním karcinomem prostaty (mCRPC), je zavedení nových skupin léků do léčebného algoritmu onemocnění. Řadíme sem i takzvané PARP [poly(ADP-ribóza)polymeráza] inhibitory. Mechanizmus terapie PARP inhibitory spočívá v inhibici enzymů, které opravují poškozenou DNA. Mutace v genech opravujících DNA se vyskytují u karcinomu prostaty v 11–33 %, nejčastěji je zastoupena mutace v genu BRCA2 (5,3 %). Nejvíce dat u pacientů s mCRPC máme k dispozici s PARP inhibitorem olaparibem a talazoparibem.

Využití slabých opioidů k léčbě bolesti v revmatologii

Léčba bolesti v revmatologii je často obtížnou výzvou. V současné době pozorujeme snahu o maximální využití potenciálu stávajících analgetik pomocí jejich kombinací. Využití léčiv z různých tříd se vzájemně se doplňujícími mechanizmy účinku poskytuje lepší možnost účinné analgezie při snížených dávkách jednotlivých látek. Vhodné je použití fixní kombinace tramadolu nebo kodeinu s paracetamolem či nově tramadolu a dexketoprofenu.

Možné souvislosti mezi kardiovaskulárním a žilním onemocněním

Tepenný a žilní systém se odlišují svými anatomickými, strukturálními i funkčními vlastnostmi. Oba systémy jsou však provázané a lze najít i některé společné rysy a vzájemné asociace. Učíme se rozlišovat arteriální a žilní trombózu. Nicméně antikoagulancia, používaná k léčbě žilní tromboembolické nemoci, jsou vysoce účinná v prevenci arteriálního embolizmu u pacientů s fibrilací síní. Antiagregancia, indikovaná k léčbě a prevenci arteriální trombózy, jsou do jisté míry účinná i v prevenci žilního tromboembolizmu.

Nová možnost očkování proti pneumokokům – Apexxnar, dvacetivalentní vakcína pro dospělé

Bakteriální pneumokokové infekce ve formě respiračních slizničních nákaz, stejně jako velmi závažných invazivních pneumokokových onemocnění, významně přispívají k celkové morbiditě i mortalitě nejen české, ale i celosvětové populace. V České republice podléhají od roku 2008 IPO povinné surveillance (dohledu), což umožňuje monitorování aktuální situace a vliv preventivních protiepidemických opatření – v tomto konkrétním případě očkování.

Dlouhodobá léčba roztroušené sklerózy a neuromyelitis optica v kostce

Roztroušená skleróza i neuromyelitis optica a onemocnění jejího širšího spektra patří mezi demyelinizační onemocnění centrálního nervového systému. Jejich patogeneze i léčba jsou odlišné. Společný však mají prudký rozvoj terapeutických možností v posledních letech měnící zásadním způsobem průběh nemoci.