interní lékařství

Sekundární prevence ischemické cévní mozkové příhody

Primární prevence je určena pro rizikové pacienty, kteří mozkovou příhodu dosud neprodělali, zatímco sekundární prevence je poskytována pacientům po prodělané ischemické cévní mozkové příhody (iCMP) nebo tranzitorní ischemické atace a zahajujeme ji co nejdříve, již v průběhu úvodní hospitalizace v iktovém centru. Řídíme se přitom podle aktuálních odborných doporučení. V následujícím textu uvádíme přehled léčebných postupů v sekundární prevenci iCMP doporučených na základě současných vědeckých poznatků. Je prokázáno, že včas zahájená a správně vedená sekundární prevence může snížit počet recidiv iCMP o třetinu až polovinu.

Novinky v oblasti antikoagulační léčby a perspektivy dalšího vývoje

Přímá perorální antikoagulancia, zavedená do klinické praxe v první dekádě 21. století, přinesla velký pokrok v antikoagulační léčbě. Přesto je tato léková skupina spojena s četnými výzvami a limitacemi. Proto se intenzivně hledají nové možnosti antikoagulace. V pokročilé fázi je vývoj inhibitorů faktoru XI a faktoru XIa.

Canakinumab v léčbě Stillovy nemoci

Stillova nemoc je poměrně heterogenní choroba, jejíž průběh může kolísat od mírných projevů až po závažné, život ohrožující stavy. Terapie onemocnění by měla být vždy vedena s ohledem na dominující klinické příznaky. Kromě glukokortikoidů a syntetických chorobu modifikujících léků nabývají na významu léky biologické, zejména inhibitory IL-1, které mají dobrou účinnost zejména u systémových forem onemocnění. Jedním z nich je kanakinumab, plně humánní protilátka proti IL-1β, který prokázal v klinických hodnoceních u dětí i dospělých se Stillovou chorobou dobrou účinnost s přijatelným bezpečnostním profilem.

Léčba obézního hypertonika

Při léčbě obézního hypertonika lze dnes pozitivně ovlivnit krevní tlak i hmotnost moderními antiobezitiky. Správná volba antihypertenziv i vhodně ovlivňuje komorbidity, např. rizika diabetu, tendence k otokům i hypetrofie srdce. Volit vhodnou terapii by tak měli internisté, praktičtí lékaři i diabetologové a obezitologové.

Kdy a proč myslet na hepatitidu C a jak ji léčit

Virus hepatitidy C byl objeven v roce 1989, testování protilátek u dárců krve bylo zahájeno v ČR v roce 1992. Již od počátku 90. let 20. století byla dostupná léčba (interferon, resp. pegylovaný interferon). Tyto varianty však byly málo účinné a byly doprovázeny četnými nežádoucími účinky, které velmi často vedly k ukončení terapie z důvodu intolerance pacientem. Zlom nastal v roce 2014, kdy se začala běžně používat tzv. přímo působící antivirotika, léky, které přímo blokují množení viru v jaterní buňce. Mají minimum nežádoucích účinků, které jsou navíc velice mírné.