Karcinom plic je v ČR na třetím místě mezi zhoubnými novotvary u mužů i žen

| | ,

Karcinom plic je v České republice mezi všemi zhoubnými novotvary na třetím místě u mužů i u žen. Ročně lékaři diagnostikují 6 593 pacientů s rakovinou plic a 5 633 pacientů (3 781 mužů a 1 852 žen) na karcinom plic zemře. Na otázky k biologické léčbě karcinomu plic odpovídala redakci předsedkyně Pneumoonkologické sekce ČPFS prof. MUDr. Jana Skřičková, CSc., z FN Brno, Kliniky tuberkulózy a respiračních nemocí.

Jaké je v současné době rozšíření karcinomu plic v České republice?

Od té doby, co jsou zadávána data do Národního onkologického registru, je celková incidence i mortalita na karcinom plic setrvale vysoká. Nedochází k žádným výrazným poklesům v celkové populaci. U mužů v posledních letech sledujeme mírný pokles incidence i mortality, zatímco u žen počty jak incidence, tak mortality strmě stoupají.

U jakého počtu pacientů je toto onemocnění ročně diagnostikováno a jaký je vývoj v incidenci za poslední roky? Mění se nějak?

Karcinom plic je v České republice mezi všemi zhoubnými novotvary na třetím místě u mužů i u žen. Ročně lékaři diagnostikují 6 593 pacientů s rakovinou plic (4 243 mužů a 2 350 žen), 5 633 pacientů (3 781 mužů a 1 852 žen) na karcinom plic zemře (data k roku 2017). V roce 2017 žilo v České republice 12 107 osob s rakovinou plic, což znamená, že více lidí přežívá, než umírá. Co se týká zastoupení pacientů v jednotlivých regionech, tak nejvíce případů bronchogenního karcinomu zaznamenáváme v Ústeckém, Karlovarském, Plzeňském a Libereckém kraji, naopak nejnižší čísla vykazují Zlínský kraj, Jihomoravský kraj a Kraj Vysočina.

Jak jsme na tom při srovnání se zahraničím?

Co se týká incidence, tak ve srovnání se světem je Česká republika na 23. místě, v rámci Evropy figurujeme na 13. místě. V mortalitě jsme ve světě na 30. místě, v Evropě na 17. místě, z čehož lze usuzovat, že máme lepší délku přežití než jiné země. Všeobecně je možné říci, že nejvyšší výskyt karcinomu plic je v zemích, kde je vysoká míra kuřáctví.

Jaké jsou nejčastější příčiny vzniku karcinomu plic?

Nejvýznamnějším rizikovým faktorem je jednoznačně kouření, zásadní roli ale hraje i pracovní prostředí, například dlouhodobé působení radioaktivních látek, ionizujícího záření či azbestu. Dále také znečištěné ovzduší a nemoci, které významně ovlivňují plicní tkáň, jako jsou opakované plicní záněty, idiopatická plicní fibróza či prodělaná tuberkulóza.

V jaké fázi je karcinom plic v ČR nejčastěji diagnostikován?

Bohužel, v době diagnózy je většina pacientů ve stadiu, které je neoperabilní, tedy ve stadiu III nebo IV. Méně než 20 % odhalených bronchogenních nádorů je operabilních (stadium I a II), dalších 10 % je ve stadiu III, z nichž lze některé také operativně odstranit. Nejvíce – přes 50 % – je odhaleno až v metastatickém stadiu IV.

Jaké je v ČR celkové přežití pacientů od zahájení léčby a co na něj má největší vliv?

Důležitým parametrem, který sledujeme, je pětileté přežití, protože pokud pacient žije 5 let od ukončení léčby bez jakýchkoliv prokazatelných známek onemocnění, je považován za vyléčeného. U stadia I je v České republice pětileté přežití 64,7 %, u stadia II je to 36,4 %, u stadia III se pětileté přežití týká 11,8 % pacientů, u stadia IV je to pouze 2,9 %. Pokud bychom to vztáhli na celkový počet případů, tak se pětileté přežití týká 16,6 % pacientů s rakovinou plic. Největší vliv na délku přežití má časná diagnóza – čím dříve, v co nejnižším stadiu nádor odhalíme, tím lepší prognózu pacient má.

Dá se dnes již uvažovat o karcinomu plic jako o chronickém onemocnění?

Ano. V určitých případech, kdy je nemocný nositelem takzvaných prediktivních znaků, podle nichž jsme schopní určit nejefektivnější léčbu, a to i u pokročilých stadií onemocnění, mohou pacienti přežívat 2 roky a více let.

Jak ovlivní přežití pacientů brzké spuštění národního screeningu plic, očekáváte nějakou změnu?

Vzhledem k tomu, že díky spuštění screeningu budou pacienti diagnostikováni časně, bude mít větší počet z nich šanci na více než 5 let života, respektive úplné vyléčení.

Koho se screening bude týkat?

Screening se bude týkat kuřáků a bývalých kuřáků ve věku 55–75 let, kteří vykouřili za svůj život takový počet cigaret, jenž odpovídá tomu, že kouří nebo kouřili 20 let 20 cigaret denně. Zařazeni tak budou i ti, kteří už s kouřením přestali, ale mají i tak „odkouřeno“.

Má Česká republika dostatečnou síť odborných pracovišť, kde bude screening probíhat?

Ano. Screening je vázaný na komplexní onkologická centra (KOC), kterých je v České republice patnáct, a vyšetření budou probíhat přímo v nich. V pracovní skupině pro screening jsou kromě zástupců České pneumologické a ftizeologické společnosti ČLS JEP a České onkologické společnost ČLS JEP také zástupci celé řady dalších odborností, včetně České radiologické společnosti ČLS JEP. Ti společně usoudili, že je dostatek odborných pracovišť, která mají zároveň dostatečnou kapacitu, aby takový projekt zvládla. Stejně tak je dostatečně početná síť praktických lékařů a ambulantních pneumologů, kteří budou základním pilířem prvního kontaktu s rizikovými pacienty a budou je do KOC posílat. Lidé v riziku ale mohou samozřejmě navštívit KOC i přímo.

Co je při léčbě pacienta s diagnostikovaným karcinomem plic nejdůležitější?

Pro celkové přežití je nejdůležitější, aby měl pacient v době diagnózy nízké klinické stadium a nádor byl chirurgicky odstranitelný. Pokud není operabilní, pak je nutná hned na začátku takzvaná precizní diagnostika – morfologické a molekulárněgenetické vyšetření nádoru a určení všech prediktivních znaků pro rozhodnutí o vhodné léčebné modalitě. Zkrátka je nutné určit, jestli je pacient kandidátem pro moderní léčbu, a pokud ano, tak jakou.

Jaké druhy léčby se dnes nejčastěji využívají?

Chirurgická, radioterapie, chemoterapie, terčová (cílená, biologická) a imunoterapie – vždy podle typu nádoru, stadia nádoru a vyšetření prediktivních znaků.

Jaký je význam biologické léčby v terapii karcinomu plic?

Biologická léčba má smysl pro nemocné, kteří jsou nositeli určitých molekulárněgenetických abnormit. Je proto zapotřebí, aby precizní diagnostické vyšetření, včetně molekulárněgenetického, bylo provedeno již v době diagnózy. Protože pro ty, kteří jsou nositeli těchto molekulárněgenetických abnormit, to znamená po nasazení vhodné léčby zásadně vyšší míru přežití, než kdyby tuto léčbu nedostali.

Jaký je podle Vás největší pokrok v poslední době v léčbě karcinomu plic?

Zásadním milníkem bylo zkvalitnění diagnostických metod (CT, PET/CT, ultrazvuk, PET/magnetická rezonance a další), které vedou k přesnému stanovení klinického stadia. Velmi důležitým krokem byl také rozvoj bronchoskopie s možností získat materiál z nádoru a podrobit jej detailnímu vyšetření. Díky tomu dokážeme stanovit přesnou povahu nádoru a podle toho můžeme zvolit specifickou léčbu vhodnou pro daný typ plicního karcinomu, například cílenou biologickou léčbu, která se nasazuje podle určitých znaků, jež nádor nese, nebo imunoterapii, která stimuluje vlastní imunitní systém pacienta, aby s nádorem bojoval. U pokročilých stadií, kdy nádor prorůstá do průdušek a způsobuje nemocnému potíže, lze také v průběhu terapeutické bronchoskopie nádor zmenšit, a tím zmírnit příznaky nemoci. Podstatnou roli v léčbě rakoviny plic hraje také rozvoj radioterapie.

V poslední době se jedná zejména o příchod většího počtu preparátů biologické léčby a imunoterapie. Zásadní je také neustálý rozvoj a zdokonalování diagnostiky.

Co převratného se stalo v léčbě karcinomu plic za poslední rok?

Za poslední rok nedokážu jednoznačně říci, ale v posledních letech jsou to věci, které jsem popisovala výše. Za zmínku určitě ještě stojí dosažení úhrad pro nové léky nebo pro nové indikace stávajících preparátů.

Můžeme v blízké budoucnosti čekat nějaké další novinky?

V léčbě můžeme čekat pokroky jak v terčové léčbě, tak v imunoterapii, zároveň také očekáváme, že budou zaváděny kombinace jednotlivých modalit léčby a samozřejmě se bude i nadále zdokonalovat diagnostika.

Ing. Šárka Spáčilová

 

Předchozí

Aktuální postupy v léčbě chronické žilní nedostatečnosti

Aktuální přístupy v neinvazivní sekundární kardioprevenci

Další