angiologie

Mikronizovaná purifikovaná flavonoidní frakce v léčbě žilní insuficience

Chronická žilní insuficience zahrnuje pokročilejší stadia chronického žilního onemocnění a projevuje se otoky a kožními změnami až bércovým vředem. Terapie je komplexní a zahrnuje režimová opatření, kompresi, endovenózní či chirurgickou léčbu a farmakoterapii. Z venoaktivních léků má nejvíce důkazů o účinnosti mikronizovaná purifikovaná flavonoidní frakce (diosmin a směs flavonidů vyjádřená jako hesperidin). Ta je doporučována ve všech stadiích tohoto onemocnění.

Léčba chronického žilního onemocnění

Křečové žíly patří mezi onemocnění, které v současné době trápí asi třetinu dospělé populace, a podle některých průzkumů se různě velké varixy vyskytují dokonce až u poloviny osob starších 40 let. Jsou jedním z projevů onemocnění, které nazýváme chronické žilní onemocnění. Zejména pokročilá stadia onemocnění (kožní změny, zhojené nebo aktivní žilní bércové ulcerace) představují i socioekonomický problém s dlouhodobou a náročnou léčbou.  Správnou diagnostikou a cílenou konzervativní nebo chirurgickou léčbou lze však většinu projevů eliminovat a často i zabránit nejtěžším komplikacím.

Možné souvislosti mezi kardiovaskulárním a žilním onemocněním

Tepenný a žilní systém se odlišují svými anatomickými, strukturálními i funkčními vlastnostmi. Oba systémy jsou však provázané a lze najít i některé společné rysy a vzájemné asociace. Učíme se rozlišovat arteriální a žilní trombózu. Nicméně antikoagulancia, používaná k léčbě žilní tromboembolické nemoci, jsou vysoce účinná v prevenci arteriálního embolizmu u pacientů s fibrilací síní. Antiagregancia, indikovaná k léčbě a prevenci arteriální trombózy, jsou do jisté míry účinná i v prevenci žilního tromboembolizmu.

Racionální doba léčby pacientů s tromboembolickou nemocí, sekundární prevence

Antikoagulační léčba je velmi účinná v prevenci recidivy tromboembolické nemoci, avšak je spojena s rizikem krvácení. U pacientů s vysokým rizikem krvácení léčbu omezujeme na 3–6 měsíců, v ostatních případech se rozhodujeme podle odhadu rizika recidivy. Při extenzi léčby máme kromě warfarinu možnost použít přímá orální antikoagulancia, sulodexid, eventuálně kyselinu acetylsalicylovou.

Současný pohled na diagnostiku a léčbu varikoflebitidy

Povrchová žilní trombóza je v poslední době chápána jako součást žilní tromboembolické nemoci. Rizikové faktory se do značné míry překrývají s rizikovými faktory hluboké žilní trombózy. Epidemiologické studie u pacientů s povrchovou žilní trombózou prokázaly dosti vysoký výskyt současné nebo následné hluboké žilní trombózy či plicní embolie. V dia­gnostice se doporučuje provést ultrazvukové vyšetření povrchových i hlubokých žil obou končetin. Většina autorů se přiklání k doporučení antikoagulační léčby, resp. nízkomolekulárního heparinu či fondaparinuxu. Dávka a doba podávání této medikace závisí na rozsahu nálezu a jeho lokalitě.