ovariální karcinom

Cesta pacientky s ovariálním karcinomem

Karcinom vaječníků je závažným problémem v gynekologické onkologii celosvětově, přičemž dualistická teorie jeho vzniku naznačuje, že nejde o jednu entitu, ale o různá onemocnění s odlišným původem vzniku, charakteristikami, chováním a prognózou. Toto onemocnění je v 75–80 % diagnostikováno v pokročilém stadiu kvůli „tichému“ průběhu, což vysvětluje vysokou úmrtnost. Výzkum a pokroky v léčbě přinášejí pokles výskytu a úmrtnosti, přičemž screening a efektivní strategie pro ranou detekci zůstávají klíčovými výzvami.

Karcinom vaječníku

Ovariální karcinom tvoří pouze 5 % všech karcinomů u žen. Ročně je na celém světě diagnostikován u přibližně 295 000 žen. V Česku je nárůst nových případů přibližně 1 000 za rok. Ovariální karcinomy zaujímají dlouhodobě první místo v úmrtnosti na gynekologické nádory. Kvůli příznakům se rakovina vaječníků často nazývá „syndrom malé sukně“. Pro nenápadnost nemoci je většina pacientek diagnostikována v pozdním stadiu, které výrazně zhoršuje prognózu nemoci. Doba do progrese se pohybuje mezi 16–22 měsíci, medián celkového přežití je 2–4 roky a pětileté přežití nedosahuje 30 %. Jde sice o nádor chemosenzitivní, ale ne chemokurabilní a základem léčby zůstává léčba chirurgická.

Léčba ovariálního karcinomu

Zhoubné ovariální nádory patří k nádorům s nejhorší prognózou. Cca 75 % pacientek je diagnostikováno ve III. a IV. stadiu nemoci. Primární léčebnou modalitou je radikální chirurgický výkon, optimálně do nulového rezidua. Z chemoterapeutických režimů je základem kombinace paklitaxelu s platinovými deriváty. Biologická léčba bevacizumabem přinesla naději u žen s metastatickým, rekurentním či perzistentním karcinomem. Nejnovější terapie PARP inhibitory přináší výsledky zejména, ale nejen u pacientek s BRCA mutací.