Pozornost veřejnosti se v poslední době začíná obracet i na zatím tabuizované téma, a to domácí násilí. Příliš se o něm nemluví, i když podle statistik se s ním v životě potkal téměř každý. Domácí násilí může odhalit ošetřující lékař nebo například přivolaný záchranář či jiný zdravotník. Na otázky k tématu řešení domácího násilí s ohledem na jeho odhalení lékařem či zdravotníkem odpovídal pplk. Mgr. Ing. Bc. Vladimír Borský, MBA, LL.M., metodik Útvaru policejního vzdělávání a služební přípravy, který se řešením a prevencí domácího násilí dlouhodobě zabývá.
O jak rozšířený problém se jedná a kolika lidí se to přibližně týká v České republice?
Odpovědět v číslech není tak jednoduché, jedním ze znaků domácího násilí je totiž jeho skrytost. Cílem násilné osoby je získat moc a kontrolu nad osobou ohroženou, proto se logicky snaží násilník zamezit tomu, aby se o násilí někdo dozvěděl. Statistiky Policie České republiky hovoří o počtu incidentů se znaky domácího násilí, které policisté odhalili, a za rok 2020 jich bylo takřka 9 tisíc. Když se podíváme na statistiky vytíženosti intervenčních center, poraden a dalších subjektů, které poskytují obětem (také však i násilným osobám) domácího násilí pomoc, je to několikanásobek. Ne ve všech případech však bylo zahájeno ve věci trestní řízení. Aktuálně neexistuje 100% věrohodný ukazatel, který by situaci objektivně vyjádřil v číslech.
Jaké skupiny jsou nejohroženější?
Domácí násilí se netýká žádné konkrétní skupiny obyvatel, jak se může veřejnost domnívat. Dopouští se ho i lékaři, politici, vysokoškolsky vzdělaní lidé a problém se může dotýkat kohokoliv bez ohledu na jejich sociální status. Od roku 2016 do současnosti eviduje policie více než 7 tisíc ohrožených osob mladších 18 let. Obdobné číslo je u osob dospělých a senioři tvoří skoro tisíc ohrožených osob za uvedené období.
Jakou formou nejčastěji domácí násilí probíhá?
Bezesporu je nejčastější formou násilí psychické, případně emocionální. Velmi opomíjenou formou násilí je násilí sociální, kdy násilník ohrožené osobě kontroluje mobilní telefon, veškeré konverzace, zakazuje jí styk s přáteli, rodinou anebo u těchto setkání bude s obětí. Získá tím jistotu, že oběť se komukoliv dalšímu nesvěří.
Co je pro oběti domácího násilí největším nebezpečím?
Velká otázka. Každý chápeme nebezpečí jinak a stejně tomu je i u obětí domácího násilí. Zde se řiďme tím, že jedním ze znaků domácího násilí je eskalace, tedy stupňování intenzity a frekvence útoků. Podle mého názoru je největším nebezpečím to, když o domácím násilí oběť nebude s nikým hovořit a nebude jej řešit. Může totiž eskalovat až do újmy na zdraví nebo bohužel i smrti ohrožené osoby. Největším nebezpečím je domácí násilí neřešit.
Jak moc obtížné je, aby se z této situace dostali, daří se jim úspěšně pomáhat?
Řešení situace vždy záleží na individuálních okolnostech a velmi častým řešením domácího násilí je zamezení styku oběti a násilné osoby, jako je rozchod, rozvod, odstěhování se. Nejedná se sice o jediné řešení, ale obvykle je to řešení nejúčinnější. Dnes spousta organizací pomáhá i násilným osobám ovládat svoji agresi a násilné chování, i to může být cesta.
Jak je možné poznat, že máme před sebou někoho, koho se problematika domácího násilí týká?
Vždy doporučuji nepřehlížet maličkosti. Samy o sobě nemusí znamenat vůbec nic patologického, anebo naopak mohou být právě tím indikátorem, kterého si u oběti všimneme.
Sociální násilí se projevuje třeba tím, že je oběť neustále pod kontrolou a dohledem partnera či partnerky, i když to třeba není zcela vhodné. Na dotaz, co dělá ve svém volném čase, odpoví, že vlastně nemá ani žádné kamarády a s rodinou se také moc nesetkává bez objektivního důvodu. Fyzické násilí se projevuje modřinami, škrábanci, řeznými ranami, anebo naopak jejich zakrýváním. Zvláště, je-li teplé počasí a dotyčný člověk má dlouhý rukáv.
Odhalit sexuální násilí je ve společnosti prakticky nemožné. Osobně doporučuji takový eufemistický trik v podobě dobře stanovené otázky v případě, že se jedná o partnery: „Je u vás v ložnici všechno v pořádku?“ I když nepadne žádná odpověď, už samotná reakce, jako pohled stranou, zamyšlení se, mlžení, pro nás může být indikátorem.
Psychické a emocionální násilí je nejen hůře prokazatelné, ale také těžko odhalitelné. Můžeme se na něj zaměřit dobře kladenými otázkami na soužití ve společném obydlí, na to, zda by chtěla druhá osoba něco změnit ve svém životě a co by to bylo, co jí v tom brání apod. Nesmíme ani opomenout možné psychosomatické problémy, které pro nás mohou být pomocníkem při dotazování. Nakonec ekonomické násilí. To spočívá v omezování přístupu k financím či naprosté kontrole.
Je něco, co je jednoznačným příznakem?
Společným jmenovatelem pro oběť mohou být projevy strachu. Strachu z návratu domů, z reakce násilné osoby, z projevů na veřejnosti, které nemusí být chápány násilnou osobou jako správné. Strach zveřejnit na sociálních sítích fotografii se svými přáteli, strach zvednout telefon ve večerních hodinách, strach o své děti v přítomnosti partnera.
Co může zdravotník nebo lékař pro oběť domácího násilí udělat, pokud ji identifikuje?
Zdravotníci a lékaři mají oproti příslušníkům policie obrovskou výhodu. Zpravidla má oběť vůči nim mnohem větší důvěru. Navíc obvykle necítí, že by se zavazovali nějakým řešením jako při podání oznámení na policii. Za každé takto odhalené jednání mi nezbývá, než zdravotníkům a lékařům poděkovat. Setkají se zpravidla s následky fyzického, někdy i sexuálního násilí, kdy obě tyto formy mohou mít skutečně závažné následky na tělesném zdraví a mohou být vyústěním dlouholetého domácího násilí.
Co mohou konkrétně udělat?
V případě identifikace oběti ze strany lékaře anebo zdravotníka doporučuji oddělit oběť od možného pachatele, protože násilná osoba oběť může doprovázet, aby pohlídala, že nic neřekne. Je možné vysvětlit nutnost soukromí při vyšetření například sterilitou při vyšetření a namístě je ujištění, že vyšetření nebude dlouho trvat. Je třeba nebát se téma s pacientem otevřít a dát prostor, vyhnout se návodným otázkám a po položení otázky trpělivě vyčkat na odpověď, neklást více otázek najednou. Důležité je nezpochybňovat tvrzení a ubezpečení o tom, že oběti věříme, ji může rozmluvit. Je možné se doptat se na starší zranění, i pokud nejsou důvodem návštěvy. Vše je třeba dokumentovat, i pokud oběť nechce řešit, protože později může změnit názor. Po domluvě s pacientkou či pacientem je třeba zvážit předání lékařské zprávy, může ji najít násilná osoba. Je možné ptát se na zdroje možné pomoci ze strany rodiny, přátel a spolupracovníků, také na možnosti ubytování. Lze předat kontakt na pomáhající organizace, které může využít i anonymně, nezavazuje to k řešení či oznámení. Nepředávat ovšem ve formě vizitky, kterou by u oběti mohla násilná osoba najít. Nejlepší je, aby si oběť číslo uložila do mobilního telefonu pod nějakou legendou, například „taxi“.
Je možné nějakým způsobem pomoci i přesto, že postižená či postižený situaci nechce řešit, i když třeba utrpěl vážné poškození zdraví?
Směřoval bych k tomu, aby si oběť zkusila uvědomit možné následky toho, když situaci nebude řešit. Je také dobré ubezpečit ji, že toto není běžné v jiných rodinách a vztazích. Oběť může trpět syndromem tzv. naučené bezmocnosti, a to může být právě důvod toho, proč nechce situaci řešit. Třeba má špatné zkušenosti z minulosti, nikdo jí neuvěřil nebo si na toto chování už zvykla. Z tohoto cyklu je nutné ji vymanit a přesvědčit ji, že to skutečně může skončit.
Z pohledu trestněprávního podle § 163a Trestního zákoníku není potřeba souhlas poškozené osoby, je-li poškozeným osoba mladší 15 let, případně je z okolností zřejmé, že souhlas nebyl dán, nebo byl vzat zpět v tísni vyvolané výhružkami, nátlakem, závislostí nebo podřízeností, což je mnohdy právě případ domácího násilí.
Jak je možné situaci řešit u dětí?
Děti jsou zákonem přirozeně chráněny ještě trochu více. Zaměříme-li se na právní pomoc, tu poskytují i orgány sociálně-právní ochrany dětí. O každém incidentu se znaky domácího násilí, který se odehrává v rodině s nezletilými dětmi, policie tyto orgány neprodleně informuje. Ty poté zahajují ve věci řízení s cílem prověřit, zda nedochází k ohrožení jejich výchovy.
Co dělat, pokud například lékař nebo zdravotník zjistí při domácí návštěvě, že by nepohyblivý bezmocný senior mohl být obětí domácího násilí?
Nesmírně důležité je oddělit jej od doprovodu a zjistit co nejvíce informací. Pokud informace od něj nezjistíme, je velmi těžké pomoci. Jestliže z povahy ošetřovaného poranění dojdeme k závěru, že popisovaný mechanizmus vzniku zranění je nesmysl a pravděpodobně k násilí dochází, je dalším krokem oznámení na Policii České republiky. To, zda se tak má dít na místě, závisí na konkrétních okolnostech. K využití některých represivních opatření není potřeba souhlasu poškozené osoby, stejně tak i se zahájením trestního stíhání.
Čím mohou lékaři a zdravotníci pomoci při prevenci domácího násilí?
Velmi jednoduše. V mé ideální představě je v čekárně každého lékaře bez ohledu na specializaci, neboť i k pediatrům doprovází obvykle děti rodiče, mít k dispozici plakát obsahující základní informace o tom, co je to domácí násilí a jak ho lze řešit. Plakát obsahuje velmi jednoduché otázky, které mohou sloužit jako identifikátor toho, že se čtenáře může problém týkat. Uveřejnění jakékoliv informace na webových stránkách, případně na lékařských fakultách a obdobných akademických působištích může prevenci jen přispět.
Děkuji, že táhneme za jeden provaz!
Kontakty na organizace, zabývající se pomocí obětem domácího násilí
| Bílý kruh bezpečí | 116 006 |
| Spondea | 544 501 121 |
| Persefona | 545 245 996 |
| Magdalenium | 776 718 459 |