Avelumab v léčbě karcinomu z Merkelových buněk

Karcinom z Merkelových buněk je vzácným maligním nádorem kůže, který zaujímá méně než 1 % všech maligních kožních nádorů. Jedná se o agresivní malignitu, jejíž pětileté přežití se pohybuje mezi 48 a 63 %. Karcinom z Merkelových buněk primárně metastazuje do spádových lymfatických uzlin. Metastatické onemocnění se může rozvinout i v případě klinické absence primárního nádoru v souvislosti s jeho možnou spontánní regresí.

Darolutamid v léčbě karcinomu prostaty

Přehledový článek se zabývá dvěma formami pokročilého karcinomu prostaty, jednak metastatického hormon senzitivního karcinomu prostaty, jednak nemetastatického kastračně rezistetního karcinomu prostaty. Jsou diskutovány možnosti terapie zaměřené hlavně na léčbu cílenou na androgenní receptor, kam řadíme významný antiadrogen 2. generace darolutamid. V obou formách onemocnění prokázal jednoznačný benefit na prodloužení celkového přežití pacientů. Důležitou skutečností je také výborná snášenlivost tohoto léku při dlouhodobě trvající léčbě.

Aktuální využití imunoterapie u nádorů plic a pleury

Imunoterapie se v posledních letech stala nedílnou součástí léčebných postupů v celé řadě onkologických diagnóz, a to jak u stadií metastatických, tak recentně i v neoadjuvanci a adjuvanci. Jednou z oblastí, kde imunoterapie znamenala průlom v léčbě a prognóze, je nemalobuněčný plicní karcinom, uplatnění ale nachází i v léčbě prognosticky velmi špatných onemocnění, kterými jsou malobuněčný plicní karcinom a pleurální mezoteliom.

Léčba karcinomu prostaty olaparibem

Olaparib patří mezi PARP inhibitory. Poly-ADP-polymeráza (PARP) se účastní opravy jednořetězcové DNA. Inhibice komplexu PARP brání buňkám prostaty v opravě poškozené jednořetězcové DNA. Následkem toho buňky s trvalým poškozením jednořetězcové DNA mají problém s replikací, což posléze vede k poškození dvouřetězcové DNA. Oprava obou řetězců DNA vyžaduje aktivaci mechanizmů homologní rekombinační opravy a nehomologního spojování konců. 

Aktuální přístupy k léčbě ovariálního karcinomu

Ovariální karcinom se řadí mezi nádory s vysokou morbiditou i mortalitou. Standardem léčby je radikální operační výkon a následná systémová terapie – chemoterapie, cílená léčba a tzv. PARP inhibitory, které jsou používány v udržovací terapii po dokončení standardní léčby. Tyto léky vedou především u pacientek s mutací BRCA k prodloužení doby do progrese i celkového přežití.

Checkpoint inhibitory v léčbě MSI-H mCRC

Kolorektální karcinom je třetí nejčastější malignitou a druhou hlavní příčinou úmrtí na nádorové onemocnění celosvětově. I přes efektivní screening kolorektálního karcinomu je přibližně 25 % pacientů diagnostikováno ve stadiu metastatického onemocnění (mCRC) a přibližně 50 % pacientů s časným onemocněním po potenciálně kurabilní terapii dospěje do metastatického stadia. I přesto, že mCRC je v současnosti nevyléčitelné onemocnění, medián přežívání pacientů se prodlužuje díky pokrokům v molekulární biologii a genetice, které vedou k identifikaci specifických subtypů onemocnění. Na základě prediktivních a/nebo prognostických markerů (Ras, Braf, pMMR/MSS, dMMR/MSI-H) jsme v současnosti schopni lépe personalizovat terapii.

Luspatercept – pokrok v terapii anémie u myelodysplastického syndromu

V léčbě pacientů s myeloidními onemocněními typu myelodysplastického syndromu se v posledních letech objevilo několik velmi nadějných léků rozšiřujících naše léčebné možnosti. Některé léky již úspěšně prošly ověřením účinnosti a bezpečnosti v rámci klinických studií a dostaly se do běžné klinické praxe, jiné na schválení regulačními autoritami zatím čekají.