Jak uvádí jeden z předních českých pneumologů prim. MUDr. Viktor Kašák: „Velká část pacientů neumí správně inhalovat, přitom správná inhalační technika je pro úspěšnou léčbu klíčová.“ Úspěšnost léčby může významně podpořit kterýkoliv ze zdravotníků mimo jiné vhodným poučením pacienta, který by měl zvládnout nejen inhalační techniku, ale vyvarovat se i chyb, jichž se může během inhalace dopustit.
Inhalační cesta podání jako metoda první volby
Inhalační lékové systémy řadíme mezi základní aplikační formy v léčbě bronchiálního astmatu a chronické obstrukční plicní nemoci. Inhalační cesta podání léčiv je u těchto onemocnění metodou první volby. Díky ní je možno aplikovat bronchodilatačně (agonisté beta-2 adrenergních receptorů a antagonisté muskarinových receptorů) a protizánětlivě (kortikosteroidy) působící léčiva přímo do místa jejich účinku, a to v dávkách několikanásobně nižších, než v případě systémového podání. Je tak maximalizována nejen účinnost léčby, ale zároveň jsou i minimalizována její rizika.
Řetězec efektivní inhalační léčby
Aby byla samotná inhalační léčby nejen účinná, ale i bezpečná, je nutno zachovat a nepřerušit Řetězec efektivní inhalační léčby – viz Schéma 1. Ten je založen na správně určené diagnóze, správně zvoleném léčivu ve správné inhalační lékové formě lékařem a zvládnutí správné inhalační techniky pacientem. Nedílnou součástí tohoto algoritmu je i ověřování léčby a poučení pacienta zdravotníkem.
Zvládnutí inhalační techniky pacientem je tedy jedním z předpokladů úspěšné inhalační léčby. Její nesprávné prováděníčasto vede k rozvoji nežádoucích účinků (zvýšení rizika nonadherence) a zejména k neúčinnosti léčby jako takové (zvýšení rizika nadužívání léčiva a finanční nákladnosti terapie). V prevenci těchto komplikací může nalézat své uplatnění mnoho zdravotnických profesí. Kromě předepisujícího lékaře či zdravotní sestry ambulance či lůžkového oddělení, například též farmaceut vydávající lék pacientovi, nebo fyzioterapeut, u něhož pacient podstupuje dechovou rehabilitaci.
Poučení pacienta o správném zacházení s inhalátorem a ověřování, zda se pacient nedopouští některé z chyb plynoucích z nedostatečně zvládnuté inhalační techniky, by mělo být standardní součástí zdravotní péče.
Chyby při zacházení s inhalátorem
Chyby, jichž se může pacient při inhalaci dopustit, je možno rozdělit do dvou velkých skupin. První z nich představují chyby obecné, s nimiž se můžeme setkat při používání prakticky všech typů inhalátorů – mnohdy souvisejí spíše s konáním pacienta než s konkrétním typem inhalátoru. Je možno je shrnout v následujících bodech:
- nesejmutí krytu náústku
- plné nevydechnutí před inhalací léčiva
- těsné neobemknutí náústku inhalátoru rty
- nezadržení dechu po doporučenou dobu po inhalaci léčiva
- vydechování do inhalačního systému
- neprodýchnutí mezi jednotlivými inhalacemi léčiva v případě inhalace více dávek v jeden čas
- neprovedení ústní hygieny (vyčištění zubů, vykloktání) po inhalaci léčiv ze skupiny kortikoidů
- neudržování inhalátoru v čistotě, nebo čištění jiným než výrobcem doporučeným způsobem
Druhým typem chyb, s nimiž se při používání inhalačních systémů můžeme setkat, jsou ty, k nimž dochází v souvislosti s aplikací léčiva pomocí konkrétního typu inhalátoru. Do značné míry jsou dány jejich konstrukčními vlastnostmi a nezvládnutím specifické inhalační techniky pacientem, jenž daný typ inhalátoru používá. Tehdy se jedná o tzv. specifické chyby, které budou popsány v navazujících článcích.
Mgr. Ondřej Šimandl
EUC Lékárna, Poliklinika Malešice, Praha
Ústav Farmakologie, 2. lékařská fakulta Univerzity Karlovy, Praha