Antivirotika v léčbě virového infekčního onemocnění COVID-19

| | ,

Viry jsou intracelulární nebuněčné formy života schopné vyvolat široké spektrum závažných infekčních chorob. Virová onemocnění mohou navodit vznik chronických onemocnění, stejně jako mohou v některých případech podmínit vznik onemocnění onkologických. Epidemie či pandemie převážně virového původu devastovaly lidstvo po dlouhá staletí. Dvacáté první století má širokou paletu prostředků, jak šíření virových onemocnění korigovat, byť nejsme schopni vypuknutí epidemií či pandemií dostatečně včas a přesně předpovídat.

Historie objevu antivirotik

Kromě vakcinačních strategií máme k dispozici farmaka – antivirotika neboli virostatika – a stále na tomto poli vyvíjíme léky nové. Mechanizmus jejich účinku spočívá v blokování receptorů pro viry na cílových buňkách nebo v inhibování syntézy DNA či RNA viru. Vývoj nových antivirotik je velmi složitý a náročný proces.

První antivirotika byla zacílena primárně proti virům chřipky (amantadin, rimanradin) a lidským herpetickým virům. Jako účinný proti širokému spektru virů se ukázal interferon, jedno z prvních do praxe zavedených nukleosidových antivirotik. Sedmdesátá léta minulého století pak přinesla průlomový objev acyklického guanosinového analogu acycloviru, vůbec prvního vysoce selektivního antivirotika působícího proti herpes simplex viru 1 a 2 (HSV-1, HSV-2). Ribavirin, další analog guanosinu, byl patentován v roce 1971 a schválen do praxe o 15 let později. Tato látka nese širokospektrální antivirovou aktivitu. Původně byla určena k léčbě infekcí vyvolaných respiračním syncytiálním virem (RSV). Posléze byly objeveny účinky také proti herpes simplex virům (HSV), virové hepatitidě B (HBV) a virům chřipky. Další vlna zájmu o nukleosidová antivirotika přišla s objevem HIV viru a onemocněním AIDS. A byly to právě práce týmu Antonína Holého, které zcela přepsaly léčbu jak HIV, tak virových hepatitid, včetně jejich chronických forem. 

Současná pandemická situace a dostupná antivirotika

Na počátku prosince 2022 vystoupil na zasedání Světové zdravotnické organizace její generální ředitel Tedros Adhanom Ghebregesus s informací o 90% ochraně světové populace proti v současnosti cirkulujícím variantám pandemického viru SARS-CoV-2. Této hladiny ochrany jsme dosáhli v důsledku buď prodělaného onemocnění COVID-19, či díky očkování. Podle názoru WHO se nacházíme takřka v bodu zlomu vývoje pandemie. Stále nám ale hrozí nebezpečí vývoje a rozšíření nových vysoce patogenních variant SARS-CoV-2, a to díky naší nedůslednosti. Ta se skrývá v mezerách vzniklých nedostatečností surveillance v testování, sekvenování či očkování. Tím necháváme viru „pootevřené dveře“ pro jeho šíření a vývoj nových variant a subvariant, které mohou být potenciálně nebezpečné.

Je velmi důležité, jaké léčebné prostředky máme k dispozici pro léčbu závažných průběhů onemocnění COVID-19. V důsledku cirkulace varianty omikron SARS-CoV-2 nahradila antivirotika monoklonální protilátky, které vůči omikronu nejsou účinné.

V nejvyšším riziku se nacházejí osoby s Downovým syndromem, onkologičtí pacienti, lidé s diagnózou srpkové anémie, pacienti s chronickým onemocněním ledvin, pacienti po orgánových transplantacích, lidé s diagnózou revmatoidní artritidy, HIV/AIDS pozitivní, lidé s poruchami imunitního systému, lidé trpící roztroušenou sklerózou, myasthenia gravis či Huntigtonovou chorobou. Výraznou rizikovou skupinou jsou senioři, zvláště ve vyšším věku. Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky (ÚZIS) uvádí, že od počátku pandemie SARS-CoV-2 zemřelo ve věkové skupině 75–79 let více než 19 % infikovaných osob. Pro tyto rizikové skupiny je v případě infekce COVID-19 vhodné podání antivirotik. Máme k dispozici Paxlovid (nirmatrelvir a ritonavir), Veklury (remdesivir), Lagevrio (molnupiravir), tj. léky, které pomáhají pacientovi překonat symptomy COVID-19 a snižují riziko těžkého průběhu onemocnění. Podle aktuálního upozornění SÚKL (Státního ústavu pro kontrolu léčiv) na základě upozornění Národní referenční laboratoře je třeba dbát na striktní dodržování léčebného schématu při podávání molnupiraviru, přičemž by neměl být podáván imunosuprimovaným pacientům. V souvislosti s podáváním molnupiraviru se objevují první varianty s vysokým počtem mutací, neuvážené podávání molnupiraviru by mohlo vést k vytvoření emergentní varianty SARS-CoV-2, která by mohla mít závažný epidemický i klinický dopad.

Veklury je indikován hospitalizovaným pacientům s covidovou pneumonií, typicky na oxygenoterapii. Dále je podáván ambulantním pacientům s mírným průběhem COVID-19, zařazeným v rizikové skupině s možností vývoje onemocnění směrem k nutnosti hospitalizace.

Jak Paxlovid, tak Veklury jsou vysoce účinné proti cirkulující variantě SARS-CoV-2 omikron. V případě molnupiraviru je nutné počítat s kontraindikací pro těhotné ženy a děti. Původně byl molnupiravir vyvinut pro léčbu těžkých průběhů chřipkového onemocnění. Má schopnost snížit produkci virových kopií, stejně jako snížit vylučování viru z lidského organizmu, a tím následně omezovat šíření infekce.

Paxlovid byl schválen rozhodnutím Evropské komise na základě hodnocení Evropské agentury pro léčivé přípravky (EMA), a to pro dospělé pacienty, kteří nevyžadují doplňkovou léčbu kyslíkem a u nichž je zvýšené riziko závažného průběhu onemocnění COVID-19. Jedná se o perorální antivirotikum (tabletové), které zastavuje množení viru SARS-CoV-2 v lidském těle. Pomáhá překonat virovou infekci a napomáhá předcházet rozvoji závažné formy onemocnění. Paxlovid tvoří dvě aktivní složky, nirmatrelvir a ritonavir, každá ve dvou tabletách. Obě tablety se berou společně dvakrát denně po dobu pěti dnů. Obdobně jako v případě nasazených antibiotik je nutné dodržet předepsaný harmonogram, a to i v případě vymizení symptomů a celkového zlepšení zdravotního stavu pacienta. Studie potvrdily, že pokud je lék podán do pěti dní od prvních příznaků COVID-19, snižuje riziko hospitalizace a úmrtí o 88 %.

U všech tří antivirotik proti onemocnění COVID-19 je nutné počítat stejně jako u antibiotik či jiných antivirotik s možností vývoje rezistence. Nicméně to v tuto chvíli není na pořadu dne.

Závěr

Přestože máme k dispozici vhodná antivirotika, je naprosto nezbytné upřednostňovat preventivní opatření proti šíření viru SARS-CoV-2 a infekčnímu onemocnění COVID-19. Tím je jednoznačně vakcinace. Velmi pravděpodobně se postupně dostaneme do situace každoročního očkování proti SARS-CoV-2 jednou dávkou sezónní vakcíny, tedy obdobného modelu, jaký známe u chřipky.

Během podzimního webinar sympozia pořádaného americkou agenturou Centers for Disease Control and Prevention (CDC, Atlanta, GA, USA) zazněla v jednom z příspěvků věnovaném protiepidemickým opatřením v průběhu pandemie SARS-CoV-2 jasná výzva: „Je samozřejmě velmi dobře mít v rukou více účinných a bezpečných léčebných prostředků (monoklonální protilátky, antivirotika), nicméně žádný lék nenahradí preventivní opatření – vakcinaci.“

prof. RNDr. Vanda Boštíková, Ph.D.

Katedra epidemiologie, Fakulta vojenského zdravotnictví, Univerzita obrany, Hradec Králové

Předchozí

Dlouhodobá léčba roztroušené sklerózy a neuromyelitis optica v kostce

Nová možnost očkování proti pneumokokům – Apexxnar, dvacetivalentní vakcína pro dospělé

Další